Šachový klub ZBROJOVKA VSETÍN

Šachový klub ZBROJOVKA VSETÍN
 
historie klubu
 
zprávy z klubu
 
soutěže družstev
 
galerie hráčů
 
fotogalerie
 
přebor Vsetína
 
šachové úlohy
 
články
 
mládež
 
historie šachu na Valašsku
 
Valašský šachový klub mládeže

VESELÉ PŘÍHODA Z ARCHÍVU 2

 

Krajský přebor družstev II. třídy 1970/71
 
V utkání Val.Meziříčí - Vsetín došlo k příhodě, nad níž bádám dodnes. Partii Žamboch - VK po 35. tahu měl náš hráč jasně vyhranou, navíc měl i dostatek času (hrálo se 50 tahů/ 2:30). VK se tedy víc jak půlhodinu procházel po sále a pak začal blicat, k čemuž strhl i Žambocha. Po dvou tazích začal reklamovat: "Rozhodčí! Soupeř nepíše a to podle řádů musí!" Žamboch naštvaně tahy dopsal, ale opět se nechal strhnout a soupeř znovu: "Rozhodčí! Soupeř už zase nepíše!" A tak za další dva tahy došlo k tomu, v co VK doufal. Znervóznělý Ž. nastavil celou figuru, leč statečně partii dotahal. VK se s jízlivým úsměvem ironicky dotázal: "Máte to zapsáno?" - "Mám," odvětil Ž. - "Tak mi to půjčte." vece VK. - Ž. se usmál, obřadně partiář složil a schoval do kapsy: "Nepůjčím!" - VK: "Rozhodčí, on mi nechce dát partiář!" - Rozh.: "Pane Žamboch, neblbněte a dejte mu ten partiář ať si to dopíše." - Ž.: "Nedám, měli jsme na to každý 2 a půl hodiny a když jsem to stihl já, mohl i on!" (dodávám, že je to velice logický argument!) - Rozh.: "Musíte mu ten partiář dát, podle řádů je to vaše povinnost." - Ž.: "Tak já psát musím a on nemusí, to jsou pěkně blbé řády." - Rozhodčího ta konverzace dopálila a vyštěkl: "Nařizuji vám ten partiář vydat, je to majetek oddílu!" (podotýkám, že tehdy stál 5 haléřů) - Žambocha to ovšem dožralo také, zdvihl se jako bůh pomsty, vytáhl ze šrajtofle desetník, hodil ho na stůl a zařval: "Vraťte mi pětník a paragon k tomu!" - Rozhodčí zakoulel očima: "Nic nedostanete a já vám tu partii zkontumuji!" - Už nepříčetný Žamboch (jinak slušný člověk a šachový gentleman, jenž nikdy kontumován nebyl) zakontroval: "Polibte mi pr--- a zkontumujte, stejně ji mám prohranou!", práskl dveřmi a dva měsíce se neukázal v klubu (v životě před tím ani potom jsem ho tak rozčileného už neviděl). Když jsem se s ním později o celém případu bavil, skutečně jsme dospěli k závěru, že tato pasáž řádů není zrovna ideální a vytváří pro hráče nerovné podmínky. Proč jeden psát musí a druhý nemusí? Jen proto, že VK neměl dostatek času? No jo, ale vždyť mu ho nikdo nebere, hospodaří si s ním sám! Musí-li partii odtahat a odmačkat hodiny, pak by logicky měl partii i zapsat. Všechny tři věci jsou přece stejně důležité! O pár let později dokonce i Fischer požadoval nejdříve tah zapsat a pak zahrát! Má to totiž logiku a navíc je to i metodické. (Osobně si myslím, že pořadí zapsat-potáhnout či obráceně není důležité, ale důležité je tah zapsat před zmáčknutím hodin.                                        

Přebor ČSR 1974
 
Na přelomu října a listopadu 1974 jsem se poprvé zúčastnil Přeboru ČSR. Ubytování bylo v hotelu "Lubina" (na pokoji jsem byl kupodivu se Žlebčíkem a ne s Karlíkem!), hrací místnost v Kulturním domě. Pražský bohém "ratole" (J. Ratolístka) tento turnaj vytrvale nazýval "Meisterschaft Böhmen und Mähren", zatímco Mlčoušek ostřejším "Přebor Protektorátu". To bylo dost odvážné, protože ten název si bylo možno v té normalizační době vysvětlit i jinak ... Před 1. kolem se oba postavili před výsledkovou tabuli a zapředli rozhovor na téma postupu - JR: "No, to bude fuška se z toho majstršaftu prokousat." - MM: "Vždyť v tom Protektorátu nevidím krom sebe pořádnýho hráče, to musím vyhrát!" - JR: "Che, che, che. Jestli budeš první, tak to já zas vyhraju Monte Carlo!" (Narážel tím na svůj životní výsledek v Monaku, kde před několika lety bral za 1. cenu ve vedlejším turnaji docela tučnou odměnu. Pak ji ovšem za jediný večer v kasinu prošustroval ... ) - "Tak si už běž koupit letenku," kontroval Mlčoušek. Za velkého gaudia publika se vsadili, že Milan nesplní ani normu "kance", t.j. kandidáta mistra, přitom mu rok předtím ten KM propadl a byl jen 1. VT!. Mlčoušek ale normu nejen splnil, ale nakonec to 1. místo i dělil!


Turnaj „Havířov 1977"
 
V průběhu soutěže jsem se seznámil blíže se dvěma mistry hrajícími skupinu A: Ivanem Hausnerem a Rudou Mesiarikem. Ivana jsem poznal jako nezřízeného optimistu a fanatického hráče (odjel dokonce z turnaje se oženit a druhý den přijel zpět i s manželkou!). Ruda byl podobné nátury, navíc to byl vynikající stolní tenista, podobně jako mistr F. Blatný. Utkání s jeho kamarádem mistrem Pantalejevem budila obecné veselí. Bulhar toho moc neuměl, pálku držel jaksi divně a dostával to téměř pokaždé s nulou. - Ruda: "Pantalejev! Držíš to jak prase kost!" - Pantalejev: "Práse? Što takóje?" Ruda se místo odpovědi ustrnul a přitáhl si židli. Ano, seděl na židli a hrál! Vždy, když mu Bulhar nahrál na smeč ozvalo se: "Pantalejev! Mat buděš!" a prááásk! - vzduchem zasvištěl nechytatelný míček. Osmahlý Balkánec kontroval: "Ty buděš mat, durak! Za tri tura!"  O tři kola později spolu skutečně hráli. Partii řádně ostrou a mat se konal. Můžete hádat, kdo ho dal ... samozřejmě Ruda!


Krajský přebor družstev II. třídy 1970/71
 
Legrační příhoda se nám stala v 5. kole, kdy jsme zajížděli do Ostravy proti VŽKG, které mělo hrací místnost ve staro-bylé budově "Český dům" (dnes už neexistuje). Vítkovice vedly 4:2, navíc v partiích Oplustil - Juříček a Červeňák - NN měli docela dobré pozice. Čas plynul a partie vypadaly "na dlouho" (jakpak by ne, na 4:4 jsme museli 2x vyhrát!). Domácí se sebrali a šli dolů do restaurace již oslavovat, náš mančaft odkráčel schlíple na vlak. Bohužel sebou nevzali Tondu Samotného ... Mně se podařilo snad po 70 tazích snížit stav na 4:3, ale ve Frantově pozici - nic-moc. Hráli další hodinu, když se tu najednou z ničeho nic objevila možnost rozhodujícího úderu. Franta si tah napsal do partiáře a jak bylo jeho zvykem, ještě jednou si vše kontroloval. Skvělé! Zachráníme celkovou remízu! Kdyby tah zahrál, bylo by hotovo, jenže zdvihl hlavu a podíval se na soupeře. Za ním stál Tonda a začal se chytat za hlavu ... Franta se znovu zamyslel a protože nic podezřelého nezjistil, hotovil se zasadit tu skutečně rozhodující ránu. Jenže zase zdvihl hlavu a Tonda se zase chytil za hlavu! Znejistělý Franta tedy vyhodnotil jeho gestikulaci jako signál, že něco nevidí, potáhl jinak a - vznikla zcela tupá jezdcová koncovka K+J+2p : K+J+2p. Ostravák nabídl remízu, jenže, co Frantovi zbývalo? Tahal tedy dále. Tonda s rozhodčím u stolku znuděně pokecávali a sem-tam něco analyzovali. Já přihlížel, jak se Franta marně potí a když rozhodčí přinesl další partiář, pomyslel jsem si: "To je už zbytečné." Domácí hráč všechny pokusy lehce odrážel, ale bylo vidět, že je už značně nazloben (vždyť se hrála devátá hodina hry!). A pak najednou obětoval jezdce a posledního Frantova pěšce mohl nezadržitelně brát králem. Franta se smutným výrazem hlesl: "Tak co, remíza?" - Naštvaný Ostravák se najednou zazubil a vesele zašvitořil s důrazem na poslední slabiky: "Ááále, kdepáák, pane kolego! Remízové to bylo předtím, teď už to mám vy-hra-né!" A skutečně měl, úprk krajního h-pěšce byl pro Frantova jezdce neřešitelným problémem. Ten zoufale zíral na pozici, pak na hodiny. Pojednou se zarazil a zjistil, že soupeř sice na výhru stojí, ovšem má čas 4 hodiny 32 minut a do devadesáti tahů mu ještě tah chybí! (hrálo se tehdy tempem 50 tahů/2:30 a pak vždy 20/hodina). Franta ožil: "Pane rozhodčí! Soupeř překročil čas! " Ostravák ztrnul, vytřeštil oči a zdálo se, že budeme volat záchranku ... Tak-tak jsme tehdy doběhli na poslední vlak, ale domů jsme dorazili až k ránu. A co ten soupeř? No, řečeno pohádkovým textem: "Jestli ho tenkrát nezabili, tak tam snad žije dodnes ...!"


Víkendový turnaj „Košice 1976"
 
Po příjezdu do Košic jsem si hned na nádraží koupil aktuální Čs. šach č. 10/1976, kde upoutala mou pozornost partie Jankovec - Gurgenidze, Olomouc 1976. Hrály se v ní naprosto nekonvenční tahy již v zahájení (3.-Jc6!?, 4.-Vb8!?) a tak jsem si ji přehrál. V samotném turnaji byla spokojenost s úvodním bodem pochopitelná , ale vyvěšené rozlosování 2. kola mne pak doslova vyděsilo: Jankovec - Juříček! Už, už jsem se pomalu smiřoval, že dnes odejdu s prázdnou, ale když Ivan zahrál 1.d4, bleskl mi hlavou geniální nápad: „Co si tak zopakovat ono Gruzíncovo zahájení?" Jak tušíte správně, tak se i stalo. V rychlém tempu se na desce objevila pozice z oné partie a po očku jsem sledoval mistra. Ten se na mne podíval přísným pohledem přes tlustá skla, poněkud znejistěl a na dlouho se zamyslel. Psychologický účinek se nakonec projevil, třinecký mistr zahrál sice značně silněji než v Olomouci, jak mi v analýze ukázal, jenže cennou půlku jsem z partie vydoloval, dokonce jsem získával lepší koncovku! Nemohu si ale odpustit zmínit se o závěru. Když mistr zjistil, že by jej mohla čekat ještě práce, provedl to náramně chytře - v okamžiku, kdy jsem chtěl vzít vyměněnou věž, mi ihned stiskl vznášející se ruku a šel zahlásit rozhodčímu remízu! S jiným hráčem bych to pochopitelně reklamoval, ale s ním jsem byl v té chvíli šťastný i za tu půlku.


415
. Jankovec I (2300) - Juříček S (1800), Košice 1976, Nimcovičova indická /2/
1.d4 Jf6 2.c4 e6 3.g3 Jc6!? 4.Sg2 Vb8!? 5.Jf3 (5.Jc3 Sb4 6.d5? Ja5 7.Dd3 b6 8.Sd2 Sa6 9.b3 0-0 10.e4 exd5 11.exd5 b5! 12.cxb5 Sxc3 13.Dxc3 Vxb5 14.0-0-0 Jxd5 -+, Jankovec - Gurgenidze, Olomouc 1976) 5.-Sb4 6.Sd2 Sxd2 7.Jbxd2 d6 8.0-0 0-0 9.Dc2 e5 10.d5 Je7 11.e4 a5 (11.-Jh5!? 12.Vac1 f5 13.exf5 Sxf5 14.Je4 Jg6 ->») 12.Je1 Jd7 13.Jd3 f5 14.c5 <=> b6!? (14.-fxe4 15.Jxe4 Jf5! a Jd4 =+) 15.cxd6 cxd6 16.f4! Sa6! 17.Vf2 h6 18.Sf1 exf4 19.Jxf4 Sxf1 20.Vaxf1 (20.Je6? Dc8! -+) 20.-Dc8!! (20.-Jc5? 21.Je6! Jxe6 22.dxe6 +-) 21.Db1 (21.Dxc8?! Vfxc8 22.Je6 Vc2 =+) 21.-Jc5 22.a3 a4 23.Jd3 Jxd3 24.Dxd3 Dc5! 25.Kg2 (25.e5?! dxe5 26.d6 Vfd8 27.Dc4 Jd5! 28.Dxc5 bxc5 29.Jc4 g6 30.Je5 Vxd6! =+) 25.-fxe4 26.Jxe4 Dxd5 27.Vxf8 Vxf8 28.Vxf8    ½-½   (28.-Kxf8 29.Dxd5 Jxd5 30.Jxd6 Ke7 31.Jc4! b5 32.Je5 Kd6 /32.-Je3 33.Kf2 Jd1? 34.Jd3! +-/ 33.Jd3 Jf6!! 34.Kf3 Kd5 =+ Kd5-c4-b3)       glos. (sj) "modrý" sešit.


Korespondenční utkání deníků Nová svoboda - Volgogradskaja Pravda (1975-76)
 
V průběhu roku jsem ještě hrál také zajímavý korespondenční zápas. Ostravský deník "Nová svoboda" totiž organizoval utkání s družební "Volgogradskou Pravdou" (nakonec dvě remízy). Brácha se na něm podílel také, nechal jim ve Zbrojovce zhotovit plexisklová kolečka s emblémy figurek pro demonstrační šachovnici. - Ale už k tomu utkání: v jedné partii jsem uváděl pokračování, které vedlo prakticky do výhry, většina navrhovatelů mne ovšem přehlasovala nějakým jiným tahem (viz partii /A /). Ale uvádím zde obě: 
(pozn:druhou partii jsem vynechal,o ní tady nejde,ale pobavila mě ta cena kterou Staňa vyhrál - David Klímek)


Ostrava
- Volgograd, korespondenční 1975-76, sicilská /A /
1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 a6 6.Sg5 e6 7.f4 Se7 8.Df3 Dc7 9.0-0-0 Jbd7 10.g4 b5 11.Sxf6 Jxf6 12.g5 Jd7 13.f5 Sxg5 14.Kb1 Je5 15.Dh5 De7 16.fxe6 g6 17.exf7 Kxf7 18.De2 Kg7 19.Jd5 Da7 20.Dg2 Sh4 21.Jf5 - Zde je onen kritický vzpomínaný moment a cituji podstatnou část článku Byl "čtenářský" tah správný? (Nová svoboda 2.10.1975) ... Nejzajímavější byl dopis s. Juříčka ze Vsetína, z kterého citujeme jeho názor na vývoj A-partie s rozborem v několika variantách: "Tah Jf5+ byl předčasný a ukvapený. Pokračování 21.Je3 mohlo postavit soupeře před daleko obtížněji řešitelné problémy. Čtenářský tah hodnotím jako nejslabší z celé partie: jednak jsme se zbavili dobře umístěné, centralizované figury za dosud nevyvinutého Sc8, jednak jsme soupeři dovolili spojení věží i možnost úkrytu krále na h8. Pokračováním Je3 jsme mohli získat rozhodující útok. Hrozbou zisku figury by musel střelec ustoupit z pole h4, čímž by se nám naskytla skvělá možnost nástupu h-pěšcem." Dále s. Juříček uvádí několik variant, z kterých vybíráme: "21.Je3 Sf6? 22.Jdf5 Sxf5 23.Jxf5 Kf8 24.Vxd6 s jasně vyhraným postavením, nebo 21.-Se7 22.h4 Vg8 (22.-Vd8 23.Se2 s pokračováním tlaku na č.krále) 23.Jdf5 Kh8 24.Jxe7 Dxe7 25.Dd2 Vd8 26.h5 g5 27.Jd5 Dg7 28.h6 Dg6 29.Se2 s prudkým útokem. Dobré pokračování skýtá vývoj po 22.-Vf8 23.h5 s rozborem ve čtyřech podvariantách: 23.-g5 24.Jef5 Kh8 25.Vg1 Vg8 (jinak ztráta g-pěšce) 26.Jh6 Vf8 27.Jdf5 a nelze čelit ztrátě Pd6 nebo Pg5, nebo 23.-Vf6 24.hxg6 Vxg6 25.Dh2 s neodrazitelným útokem, nebo 23.-Sd7 24.Jef5 Sxf5 25.Jxf5 Kg8 26.hxg6 Jxg6 27.Dh2 atd., nebo 23.-Vf7 24.hxg6 Jxg6 25.Jef5 Sxf5 26.Jxf5 Kf8 27.Dxg6! s výhrou figury." - Partie pokračovala: 21.-Sxf5 22.exf5 Vhf8 23.De4 Sf6 24.Jf4 gxf5 25.Dxf5 Kh8 26.Je6 Vf7 27.Sg2 Ve8 28.Sd5 Jc4 29.Dh5 Vfe7 30.Vhf1 Vxe6 31.Vxf6 Dg7 32.Sxc4 Dxf6 33.Sxe6 Dxe6 34.a3 Vf8 35.Dh4 De5 36.Dd4 Dxd4 37.Vxd4 Vf6 38.Ka2 Kg7 39.Kb3 Kf7 40.a4 bxa4 41.Vxa4 Vh6 42.h4 Ke6 43.Vd4 Vh5 44.Ka4 Vc5 45.c4 a5 46.b3 Vh5 47.Ve4 Kd7 48.Vg4 Kc6 49.Vd4 Kc5 50.Vg4  ½-½


Já se stal nakonec jedním z nejúspěšnějších navrhovatelů tahů: 1. Juříček (Vsetín), 2. Pospíšil (Val.Meziříčí), 3. ing. Vyskočil (Ostrava), 4. prof.Šplíchal (Ostrava), 5. ing. Gvozdek (Rychvald), atd. a byl dotázán na svoji profesi, podle níž se udělovala cena. A ta byla skutečně "parádní" - portrét Lenina zvíci 60x40 cm, což byl reliéf "génia" vylisovaný do tvrdého kartónu potaženého rudým a stříbrným staniolem ... Neodvážil jsem se jej hodit do popelnice (co kdyby ho tam nějaký soudruh objevil?), zato při první návštěvě chalupy v Leskovci letěl do kamen. Strýc Josef sledoval mé počínání s potutelným úsměvem a když v komíně "zahučalo jak ve valašských horách před búřkú", natáhl ruce nad plotnu a tiše poznamenal: "Tož tak, ogare, aspoň na malú chvílu z něho bude užitek." ... Další cenou byly xeroxované kopie těch  sovětských novin. Samé partajní žvásty, oslavné články o radostném plnění norem kolem 300 % a fota úderníků v pilné práci! Dneska jsem rád, že mi vydržely nervy a neletěly za vůdcem revoluce také, opatruji to sice jako blbec, ale je to opravdu kuriozita par excellence! Co asi dnes dělá šéfredaktor Rostovščikov? V Rusku jsou obvyklé dvě alternativy: buď skončil na Sibiři, nebo - a to je pravděpodobnější - stal se majitelem onoho deníku ... Tím dalším úspěšným navrhovatelem byl nějaký pan Sklenák a ten mi nabídl sehrání dvou partií (nakonec se hrály čtyři). Moc se mi nechtělo, korespondenčně jsem hrál naposledy ještě jako dorostenec, ale pak mne to natolik zaujalo, že jsem takto hrál ještě několik turnajů, z těch lepších to bylo dokonce jedno čtvrtfinále republiky.


Krajský přebor družstev I. třídy 1982/83
  Jedna příhoda ale stojí za zaznamenání: Po vítězství nad olomouckým "céčkem" nás přijelo potrestat jejich "béčko". V noci před utkáním (herna u Marků) prasklo topení, takže ráno bylo v místnosti snad jen 10°C. Ihned jsme uvařili čaj a zajišťovali náhradní místnost, ale to samozřejmě nějakou chvíli trvalo. Nevím, bylo to možná necelou hodinu. Mezitím vyhrál Marek, já s Heydukem udržel gambitovaného pěšce a i v dalších partiích jsme stáli výborně. A pak to začalo! Rozhodčí zastavil hodiny a dal povel k přesunu do vedlejší budovy (sekretariát TJ). Hosté se dost neochotně přesunuli a po rozestavení šachovnic v nové místnosti se na povel pana Veselovského shlukli a o něčem debatovali. Najednou si oblékli kabáty a po další chvíli pan V. (ačkoliv nebyl kapitán ani zástupce) předal rozhodčímu písemný protest, že dále hrát nebudou, údajně proto, že i v nové místnosti je zima ...! Po půlhodině handrkování dal pan V. opět povel: "Jedeme domů!"  - a odjeli ... O týden později mi z Ostravy došla kopie dopisu pana V., který zcela účelově "vykreslil" ono utkání a žádal STK o kontumační výsledek pro Olomouc. Odvolával se dokonce na normy ČSN o vytápění budov (!!). To mne dožralo a napsal jsem odpověď (tři stránky strojopisu!), po níž STK zasedla a rozhodnutí pak prošlo i tiskem:

t: Nová svoboda - Severomoravským šachem.  "Krajská STK vynesla konečné rozhodnutí o výsledku nedohraného střetnutí KP mezi Vsetínem a Lok. Olomouc B a výsledku nehraného utkání Olomouc C - VOKD Poruba B. Oba zápasy skončily shodně vítězstvím domácích, ve Vsetíně 8,5:0,5 a v Olomouci 9:0." (PI) - Zajímavé pak bylo, že v rozpisu na sezónu 1983/84 se objevila i minimální teplota v hrací místnosti nutná při zahájení utkání ...

 

Okresní přebor družstev dorostenců 1968: TJ Val. Meziříčí - Sp.Zbr.Vsetín 1½:2½
(Vsetín: Straděj ½, Ekart 0, Juříček S. 1, Juříček A. 1)

Trenér TJ Valašské Meziříčí pan Kaimer byl výkonem svých svěřenců viditelně zklamán, "prskal" na všechny strany a nakonec se vyjádřil ve smyslu, že: "... takových hráčů jako jsme my si postaví do simultánky dvacet". Mohl si to dovolit, byl to totiž kdysi velice dobrý hráč síly bezmála mistrovské, hrával v turnajích s mistry Foltysem, Fichtlem, Liškou, Hofmanem a jinými. Jenže to bylo jednak kdysi a pak ... Vlasťa se po zisku rozhodující půlky cítil výborně a drze navrhl, abychom sehráli konsultační partii Straděj + já versus rozčilený pan Kaimer. Ten kupodivu souhlasil, ale to neměl dělat. Jak už to bývá, prohrál zcela klasicky a "prskal" doslova nepříčetně. Korunu všemu nasadil prostořeký Vlasťa, když při odchodu od stolu pronesl neuváženou poznámku, že: "... takových Kaimerů si postavíme do simultánky dva---"... - více už říci nestačil. Vzduchem se kmitla noha páně Kaimera a náš první hráč a kapitán vyběhl, či spíše vyletěl ze sálu, drže se za rozpůlený konec zad ... Já s ostatními jsme pochopitelně po takové odměně za finálové vítězství netoužili a urychleně opustivše bojiště, ve zdraví se setkali s naším "chrabrým" spolubojovníkem až na nádraží.

(Pozn. /sj/ 15. 3. 1999 - Z pana Kaimera jsme tehdy měli docela legraci. Až hodně později jsem pochopil důvod jeho typické nervozity a rozčilení. Za války byl totiž totálně nasazen v Německu a přežil několik těžkých bombardování. Dnes se tomu už nedivím a spíše bych se mu chtěl omluvit. A co se týká našich vzájemných partií? Hráli jsme spolu dvakrát, vždy nekompromisně a mám oba zápisy: poprvé to byla bojovná remíza, podruhé jsem jej porazil, což jsem si považoval, vždyť Kaimer měl sílu hráče tzv. zvláštní třídy.)

 


Vložte Váš komentář

Vaše jméno:
Váš komentář:
 

Komentáře

3
18.5.2016 0:40:33 - vyYWBkC68hC
FfcKisaPvp
 

2
12.9.2014 13:02:42 - Antonín Juříček
Ten kdo má rád šachy a všechno co se kolem nich děje, ten si vychutná zaznamenané příhody, které se udály a nemusí to být jen ve vrcholovém šachu mezi velmistry. I ty "obyčejné" z prostředí krajských a nižších soutěží mají své kouzlo. Škoda, že už mezi námi není Jiří Veselý, který je autorem několika šachových publikací jako např. Negližé za šachovnicí a dalších. Byl jedním z těch, kteří uměli naslouchat a zaznamenávat podobné "epizodky" ze šachového prostředí. Bylo by určitě dost drobných úsměvných událostí, které obohacují a okrášlují samotnou hru na šachovnici, která bývá převážně tvrdá, nekompromisní a nelítostná. Mám rád tu tichou a napjatou atmosféru v sále, jak v turnaji jednotlivců, tak i v mistrovském utkání soutěží družstev, kdy samotní hráči nebojují jen se svým protivníkem na druhé straně šachovnice, ale i s dalším nepříjemným "soupeřem", kterým je neúprosný čas. Snad se najde nějaký následovník Jiřího Veselého a podaří se mu posbírat a vydat takové a podobné drobné příběhy ze šachového prostředí............
 

copyright © 2018 ŠKZ Vsetín | všechna práva vyhrazena
kontakt kontakt

 | e-mail: 

skz@sachy-vsetin.cz

 | 

webmaster

 | 

admin

nowonet media s.r.o.
TVORBA WWW STRÁNEK • INTERNETOVÉ OBCHODY • 
INTRANET • SEO OPTIMALIZACE • WEBHOSTING 
Vsetín | Horní náměstí 3 | tel.: 605  426 791|
info@nowonet.com | www.nowonet.com

   chir  bomex   

   GLASS SERVICE

 

Zde je místo pro vaši reklamu.
kontakt: radek@zadrapa.cz

 

 vskm    vsetin



zk