Šachový klub VSETÍN

Vzpomínky na Vlasťu (2)

 

Po návratu z východního Slovenska jsem začal hrát 1.šachovnici, Vlasťa druhou a důvod byl jasný, stali jsme se nejsilnějšími hráči klubu. Já byl „vyškolen" košickým mistrem Plachetkou (pozdějším prvním slovenským velmistrem), Vlasťa silným brněnským prostředím, kde hrával v kavárně Bellevue často m.j. i s finalistou ČSSR KM Macháčkem. V sezóně 1973/74 se nám ještě z krajského přeboru II.třídy postoupit nepodařilo (já měl 5 z 10 a Vlasťa dokonce 6 z 8), ale hned následujícího roku už ano. Hodně jsem tomu pomohl já (8 z 10), Vlasťovi se naopak nedařilo (4 z 11), asi proto, že také ke všem utkáním dojížděl až z Brna a pomalu se připravoval na dokončení VŠ. K tomuto historickému úspěchu (Vsetín postoupil do nejvyšší krajské soutěže po dlouhých letech) bylo ovšem potřeba jakési „palácové revoluce", jejímž spoluaktérem byl také Vlasťa. Pochopil, že ze šachistů starší generace (Tkadlec, Červeňák, Žamboch, Samotný, Smetana, Kozák, Kuběna, Randýsek, Wenzel, Doné, Mokrý aj.) jsou na takovou soutěž ještě perspektivní nanejvýš ti první tři nebo čtyři a je potřeba obměny kádru alespoň z poloviny mladými hráči. To se také stalo a v sestavě: Juříček 8 (10), Straděj 4 (11), Pečinka 7 (10), Tkadlec 0 (3), Červeňák 6½ (11), Doležal 10 (11), Žamboch 3½ (9), Machalec 5½ (11), Hrňová 4 (4) jsme postoupili. Sice 2.místem za TJ Nový Jičín B, ale postoupili. A směr, na němž se podílel velkou měrou i Vlasťa, se ukázal správným, jako nováčci v krajském přeboru I.třídy 1975/76 (starší název byl divize) jsme pak hned obsadili vysoké umístění a mnoho nechybělo, abychom skončili druzí; 1. Třinec B 22 (69½), 2. Opava 16 (56), 3. Vsetín 15 (54½), atd. »... Zbrojovák, listopad 1975: „V neděli 2.11. sehrálo A-družstvo našich šachistů první mistrovské utkání divize v Ostravě proti celku Unie Hlubina. Po vyrovnaném průběhu se v závěru dařilo více našim hráčům a těsným vítězstvím 5:4 získali první dva velmi důležité body. Za Zbrojovku vyhráli Juříček, Straděj, Pečinka a Machalec, remizovali Žamboch a Hrňová." ...« [archiv SJ1975]. »... Následující příhoda se nám přihodila ve 4.kole, kdy jsme hráli venku s Třincem B. Itinerář cesty: vlakem do Frýdku-Místku, pak autobusem. Ve Valašském Meziříčí, kde jsme přestupovali byl vlak na Ostravu doslova narván. Půl družstva se ještě nacpalo do prostředního, já s Červeňákem, Stradějem a Machalcem museli až do posledního vagónu. A protože do Frýdku cesta dlouhá, vytáhli jsme magnetické šachy a vesele analyzovali. Vždycky, když vlak zastavil, koukli oknem ven - všude zeleno, bylo jasné, že projíždíme nějakou vesnicí. A opět. Zastavíme, koukneme z okna, všude zeleno. Skloníme tedy hlavy k šachovnici a najednou ztuhneme ... za okny se míhá frýdecké nádraží ... Ten vlak totiž zastavil tak, že poslední vagón stál mimo stanici! Na příští zastávce vyskakujeme, ale co teď? Kapitán Vlasťa telefonuje od přednosty stanice pro taxi, hodiny ubíhají. Je 8:40, když vyrážíme z Lískovce. "Dupněte na to -", hřímá Machalec, "- jedete jak slimák!" - Řidič: "Nemožu rychlo, synci, dyť je to tu sama ďura." A po klikaté cestě jede sotva padesátkou. Jenže hrozba kontumace je už akutní ... Pavel: "Když přidáte, dám vám ještě stovku na ruku." - Řidič: "Hm, před Třincem byvaju policajti, jak ňa chytnu, zaplatim dvě." - Pavel znovu zahřímá: "Tak dostanete tři, když tam budeme v devět!" (Všichni trneme, jak to zaplatí. A tehdy to bylo dost, vždyť např. můj měsíční plat byl asi 1800 Kčs) - "Faáákt?" otáčí taxikář hlavu k Pavlovi a jen tak-tak, že nevletíme do příkopu ... Ten vytahuje ze šrajtofle tři „zelené" a dodává: "Čumte na cestu, a ať jsme už tam!" - Myslím, že zrychlení z 50 na 120 km/hod během několika vteřin dokáží jen dva typy aut - ty západní „bouráky" a pak ta otřískaná Škoda MB 1000, kterou jsme jeli ... Ke třineckému utkání jsme nakonec skutečně dorazili včas! ...« [archiv SJ1975].

 

V sezóně 1977/78 jsme pak dokonce poprvé v historii vsetínského šachu postoupili do 2.ligy; jen s vlastními odchovanci a bez jediného kandidáta mistra. Ta slavná sestava byla: Juříček, Pečinka, Straděj, Sousedík, Hájek, Sagánek, Červeňák, Machalec, Hrňová, náhr. Zvardoň a Paráková a všimněte si, kromě Červeňáka a Hrňové všichni mladí! Druholigová soutěž však byla tehdy ještě nad naše síly. I když ... touhu po stálé ligové účasti vyjádřil za nás všechny nejlépe Pavel Machalec, a to následující vtipnou básní, kterou složil v září 1979:

 

Před sezónou. „Teď několik slov chci vám říci ... / Podzim žluť vetkal do strání / je čas zasednout k šachovnici / připravovat se na klání. - Zas čekají nás tvrdé boje / a žádný zápas lehký není / však v dobré partě umy svoje / „áčko" snad zase v postup změní. - Vždyť pro kandidáta Juříčka / který má skvělou přípravu / to bude jenom rozcvička / snad do mistrovského stavu. - Vlastík je stále plný vervy / teorie, ta je mu svatá. / Letos snad zpevní svoje nervy / a také získá kandidáta." - A tak to pokračovalo o každém hráči sestavy a protože tehdy byla ještě i povinná „ženská" šachovnice, básnička končila: „Olinku všichni tito muži / které tu verš můj popisuje / pěstují něžně jako růži / neb často zápas rozhoduje. - My soupeřů se nelekáme / a naše šance nejsou pasé. / S takovým týmem na to máme / mít na Vsetíně ligu zase!" [archiv SJ1975].

 

Nu a tam jsme pak skutečně zase postoupili a s několika přestávkami to bude letos již osmnáctá sezóna.

 

Funkcionáři šachového oddílu Zbrojovka: zleva stojí - Jan Martiš (pokladník), Oldřich Smetana (místopředseda), já, Vlasťa (předseda) a Josef Žamboch, zleva sedí - Bohumil Mokrý, Pavel Machalec a Jan Doné (jednatel).

 

Z popisovaného období se dochovala také jedna z Vlasťových nejslavnějších a nejefektnějších partií, kdy „vytáhl" soupeřova krále až na d6 a tam jej dvěma fantastickými tahy (24.-Kf7! a 25.-Dh6!!) bez milosti zmatil:

 

 Berek (1800) - Straděj (1800), Kraj. přebor II.třídy 1974/75 (Vsetín - Bystřice n/O 6½:2½), [A02] Fromův gambit

 

V roce 1975 byl Vlasťa spolu se mnou iniciátorem turnaje, který si později vybudoval velkou popularitu - Přebor Vsetína. Tehdy se ještě musely výkonnostní třídy obnovovat a kdo neuspěl, byl nekompromisně přeřazen o stupeň níž. Tak se stalo, že třídu KM ztratilo hned několik výborných hráčů (E.Bernátek, M.Tkadlec, L.Vojkůvka - všichni Rožnov) a okres Vsetín byl t.č. bez kandidáta mistra. Byla tu tedy snaha uspořádat soutěž kde by se mistrovská třída splnit dala a ambice měl i Vlasťa. Nebylo to však snadné a tak prvním, kterému se to podařilo jsem byl já na výborně obsazeném přeboru Sm-kraje, postoupil jsem z něho dokonce do polofinále ČSSR; Třinec 1979: 1. Baran 10½, 2.-5. Sobek, Juříček, Fiřt, Smetana 10, 6.-8. Somerlík, Babula, Ševčák 9½, 9.-11. Makovička, Muratidis, Walowy 6½, 12. Machálek 6, 13. Slavinský 5½, 14. Pavlán 4½, 15. Hastík 3½, 16. Korol 2. Toto byl obrovský impuls i pro další hráče ... „když Juříček, tak my také" - a krátce na to postupně splnili normu Tonda Sousedík, Jirka Marek a též Vlasťa. Ten si ovšem vytrpěl své! Těsně mu norma unikla na 5.ročníku Přeboru Vsetína. Dojednal tehdy i účast zahraničního účastníka, takže turnaj měl kvalitní kandidátskou hodnotu.

 

 

 

»... Přebor Vsetína měl toho roku velice solidní obsazení a bezpečného vítěze v osobě mezinárodního mistra Fichtla, který v průběhu přislíbil, že se po skončení aktivní činnosti na Slovensku vrátí na Vsetín. O další místa se rozpoutal tuhý boj a k radosti četného publika jsme k tomu přispěli i já a Vlasťa Straděj. Konečné dělení 3.místa bylo pěkné, ale uvědomím-li si, co jsem zahodil s Němcem Mückanem a s Mutinou, musí mne i tento dobrý výsledek trochu mrzet; herně jsem na 2.místo určitě měl. Více to však mrzelo Vlasťu, bodově sice skončil se mnou, ale na normu KM to nestačilo. A tak za zmínku stojí ještě jedna partie. Turnaj se totiž vyznačoval celou řadou krátkých remíz, kterými se účastníci "zakopávali na svých pozicích". S Vlasťou jsme se proto domluvili na "kulišárně". Partii jsme předem připravili a divákům předvedli pěknou podívanou - průběh je doslova masakr. Jenže ... je to všechno v knížce! Někteří účastníci - zejména teoretici, potažmo mistr Fichtl - to asi tušili, zato diváci nikoliv a po skončení nás uznale plácali po ramenou, jakže jsme se to rvali jako psi ...!« [archiv SJ1980].

 

 

 Juříček S (2125) - Straděj V (1800), Vsetín 1980, [B98] sicilská

 

Také na našem dalším společném turnaji mu titul „utekl". Hned v úvodním kole prohrál vyhranou partii s Kýhosem, takže vysoká norma 8½ byla pro něj už prakticky nedosažitelná.

 

 

K turnaji mám poznamenáno: »... Do tohoto města s krásným okolím Jeseníků jsem jel už potřetí a doprovázel mne oddílový kolega Vlasťa Straděj. Měl jsem původně startovat v mistrovské skupině A, spolu s Drvotou, plzeňským Juřkem a dalšími mistry, Vlasťa pak ve skupině B s kandidátskou úrovní. Realita se ovšem velmi změnila. Z Polska se nedostavili někteří hráči, skupina A tak byla doplněna několika původními účastníky skupiny B a tato se doslova rozpadala před očima. Samozřejmě by tím pádem odjel domů kromě jiných i Vlastík, ale ten sem jel právě proto, aby se pokusil o normu KM! Ředitel turnaje Stratil doslova prosil kandidáty z "áčka", zda by se uvolili hrát nižší skupinu, ale řekněte, kdopak by dobrovolně vypustil účast z mistrovského turnaje? V hodině dvanácté, když se hotovil zrušit kandidátskou hodnotu skupiny B, se zvedla ruka ... Moje. V euforii radosti mi pak Stratil přede všemi poděkoval a slíbil, že i kdybych skupinu B nevyhrál, budu napřesrok přijat do skupiny A. Všechno bylo ihned přelosováno a z naší soutěže se tak stal zajímavý mezinárodní turnaj se dvěma Poláky a dvěma Jugoslávci. Prvního soupeře jsem zdolal ještě týž večer, zato Vlasťa pokazil zcela jasně vyhranou partii s českobrodským Kýhosem a dlouho do noci na pokoji hotelu Evropa bědoval a kvílel ...« [archiv SJ1980]. Tu inkriminovanou Vlasťovu partii jsem díky jeho manželce našel v jeho záznamech a sami posuďte, jak ho to muselo mrzet. O to více, že se hrála jeho zamilovaná O´Kellyho varianta sicilské a byl opravdu naprosto vyhraný:

 

 Kýhos A (1800) - Straděj V (1950), Šumperk 1981, [B28] sicilská

 

 Juříček S (CZE 2145) - Mačković S (YUG 2240), Šumperk 1981, [B78] sicilská

 

Společné foto obou skupin šumperského turnaje. Vlasťa je v horní řadě 5.zprava, já zcela nalevo. Na snímku je celá řada známých tváří - 3.zleva Zpěvák, pak Vrána, Drvota, Hastík, Ježek, Zvolánek, Pospíšil, Babula, uprostřed v brýlích Široký a Malcánek, Jugoslávci Pardić s Mačkovićem, rozh. Vojtíšek, 3.zprava Karlík a zcela napravo Juřek. V pokleku Poláci - 1.zprava Gdański, 3.zprava Spólnik.

 

O rok později už ale kandidáta splnil a to ne v ledajaké soutěži. Turnaj v Jeseníku měl velice silnou, téměř mistrovskou účast.

 

 

 Straděj V(1924) - Hejl V (2120), Jeseník 1982, [B08] Pircova

 

Mezitím jsme se oba stihli oženit. On v roce 1977, já o osm let později. I tady jsme měli podobný „osud", když obě manželky byly k naší zálibě velice tolerantní a vytvářely nám tolik potřebné spolehlivé zázemí (pravda, někdy se skřípěním zubů). A tak, i díky tomu, naše výkonnost pozvolna stoupala až k maximu, když v roce 2004 měl Vlasťa rating 2227; já v roce 1999 už 2278 a v roce 2001 dokonce perfo 2313, to bylo vůbec nejvýš co jsem kdy dosáhl. Nejen tehdy, ale již od začátku jeho kariéry se u něj projevovala velká odpovědnost za družstvo a proto býval často kapitánem. V „papírování" se vyznal, hrával výborně, byl spolehlivý, nevynechal téměř žádné utkání a dokázal porážet i hodně silné hráče. Takto např. zdolal mistra Blatného:

 

 Blatný F (IM) - Straděj V (KM), Moravskoslezská liga 1991/92 (Vsetín - Lok. Brno 4:4), [B50] sicilská

 

Samostatnou kapitolou byla jeho účast v přeborech okresu jednotlivců. Ten vyhrál celkem třikrát. Poprvé na Vsetíně 1978, nejlépe se mu dařilo, když s velkým náskokem vyhrál o několik let později v Rožnově. V rámci okresu to byl tehdy vynikající turnaj se třemi KM, krátce na to splnil tuto třídu Obšivač a obnovil Vojkůvka.

 

 

Tato tehdy prestižní soutěž mu ale nikdy pořádně neseděla. Mnohokrát ztroskotal na slabších hráčích, ovšem nikoliv proto, že by je podceňoval, nýbrž naopak, hrál až příliš úzkostlivě a spoléhal především na svoji techniku. K mým mnoha titulům (dnes jich mám už 17) pak vždy jen smutně poznamenal: „Já nevím jak to děláš, že ty slabší hráče tak spolehlivě porážíš." Ten důvod byl podle mne ve stylu hry; jeho se stal postupně přísně pozičním a opatrným, zato můj byl okořeněn větší ochotou zdravě riskovat.

 

= pokračování příště