Šachový klub VSETÍN

26. MS seniorů - Mariánské Lázně 2016.

Rozhodnutí o mojí první a možná i poslední účasti na Mistrovství světa „staříků" (18.11.-1.12.) padlo letos na jaře na turnaji v jiných lázních - Janských, kde jsem tehdy startoval spolu s mým dlouholetým kamarádem FM Vláďou Karlíkem z Přerova. Nejdříve jsme váhali, protože MS bylo proponováno tempem 40t/1,5h + 30m + 30s/t na 11 kol s jedním volným dnem, čili plné dva týdny. Navíc pořadatelem nabízené ubytování v cenové relaci 500-1000 Kč/noc a v nejdražších hotelech dokonce 1250-1750 bylo pro naši kapsu prostě moc. Pokud bychom brali jen průměr, sami si spočítejte kolik by to bylo za 13 nocí ... a k tomu si ještě přičtěte vklad 1900, cestovné a stravu; bezmála dvaceti tisíci korunami musíte oplývat, chcete-li se zúčastnit. A to, prosím, v domácím prostředí, v cizině by to bylo ještě nejméně o polovinu více. Naštěstí se mi podařilo najít sice skromnou, ale dostačující ubytovnu TJ Lokomotiva v neuvěřitelné ceně 160 Kč/noc, čímž bylo rozhodnuto - jedeme! Jedinou starost mi dělá nepříliš dobrý zdravotní stav manželky a pak také dva ulomené zuby, které jsem si nestačil nechat spravit; můj lékař mi stanovil termín až na 5.12. A tak jsem s otázkou: „Jak asi dopadnu?" a přáním, aby mne zuby nerozbolely nastupoval v pátek 18.11. v 6 hodin ráno do spěšného vlaku, z něhož v Olomouci přestupuji na poněkud luxusnější vozítko - Pendolino. A to mne spolu s přisednuvším kamarádem Vláďou veze přímo do dějiště letošního MS seniorů, kde se ocitáme ve čtyři odpoledne. Po ubytování jdeme na prezentaci do hotelu Continental, kde bude hrát druhá část skupiny „50", první šachovnice jsou v hotelu Cristal Palace a mají být přenášeny on-line. Skupina „65" má vyčleněn překrásný hotel Chateau Monty; všechno je kategorie 4*. Kromě mužů mají tytéž věkové skupiny i ženy. Zde malá poznámka: Není to jen můj názor, ale padesátiletého hráče nemůžeme považovat za seniora, je to člověk v plné síle. Jenže, to víte, FIDE někde ty €€ prostě vydělat musí ... Hned na začátku mám určitou smůlu. Protože mi do 65 let chybí pouhé 3 měsíce, musím hrát v té mladší skupině. Ta je sice ratingově jen o něco silnější, důležitějším faktorem je ovšem skutečnost, že zde startují hráči s podstatně nižším věkem. A to při dlouhém turnaji hraje zejména v závěru velkou roli, rozdíl 12-14 let se zákonitě projeví v únavě a snížené pozornosti. Všeho všudy zde startuje 470 šachistů z celého světa, od Kanady po Austrálii, od Norska po Chile, od Nigérie po Singapur. Jen v mojí skupině (162 hráčů z 38 zemí) ukazuje statistika 15 GM, 24 IM, 15 FM a 55 CM/KM, v té druhé mužské je jich ještě víc (265 hráčů/39 zemí - 10 GM, 26 IM, 38 FM a 100 CM/KM). Nakonec získal Vláďa Karlík (Elo 2217) 41. nasazený 6½ bodu a 58.místo a Alois Růčka z Hutiska(Elo 1953) 158. nasazený 5 bodů a 176 místo. Z našich by mohli míchat kartami Hába s Vokáčem, překvapit ale může i Konopka a naturalizovaný Berezjuk. Zato ve skupině „65" chybí mezi favority snad jen legendární Eugenio Torre (PHI), který v řadě 22 olympiád vynechal pouze jedinou a na té poslední získal neuvěřitelných 10 z 11! Dokáže to v jeho letech ještě někdo?

A druhý den vše začíná ... So 19/11: Dopoledne se koná slavnostní zahájení ve velkém stylu v Městském divadle. Po kulturní části nás seznamuje s podmínkami soutěže ředitel MS dr. Jan Mazuch, poté hlavní rozhodčí Andrzej Filipowicz v řeči anglické, německé a ruské, barvy figur losuje Nona Gaprindašvili. Odpoledne v 15:00 startujeme v hotelu Cristal Palace. [1.kolo]: Jak se ale máte soustředit, když Vám po levé ruce hraje na prvním stole favorit № 1 GM Sturua (GEO), hned vedle něj t.č. jeden z nejlepších jihoamerických hráčů GM Matamoros (ECU), vy sám sedíte proti № 3 rusko-americkému GM Ivanowovi, po pravé ruce máte dalšího GM Arkella (ENG) a přes uličku hledíte do tváře opravdové legendy, dlouholeté mistryně světa Gaprindašviliové (GEO). Kde jsem se vůbec ocitl? Trvá mi to snad půlhodinu než si na tuto elitní společnost zvyknu, ale to už v otevřené španělské hraji nepřesně a zkušený GM (2478) mi nasazuje šrouby. Po marném odporu s obětí kvality vzdávám v 56.tahu (0:1=0); Ne 20/11 [2] Continental: Abych se dostal do hry, musím bílými porazit Koblížka (1811), což by neměl být až takový problém, podceňovat jej však rozhodně nemohu. Hraje se Steinitzova varianta španělské, ze střední hry přecházím do útoku, který končí po 52 tazích vyhranou koncovkou (1:1=0); Po 21/11 [3] Cristal: S mnohonásobným účastníkem Přeboru Rakouska IM Schrollem (2314) mám černými v Ragozinově obraně velice dobrou pozici, mrzutou chybou v propočtu však ztrácím důležitého pěšce a zbytek je i přes čtyřvěžovou koncovku ztracený boj. V 52.tahu vzdávám (1:2=0) a tak mne další partie čeká v „polepšovně", to je velmi vtipný název Vládi Karlíka pro hotel Continental ...; Út 22/11 [4]: Na exotického Wilkinsona (1885) reprezentujícího kdysi Jamajku na olympiádě 2004 volím královský gambit. Žádná „střelba" se však nekoná. Po brzké výměně dam mu tedy předkládám pěšce g3, kterého neprozřetelně bere, čímž mi otevírá f-sloupec k rychlému zásahu mých těžkých figur. A rychle to také končí. I s pěšcem víc proti mé dvojici střelců a věžím (jedna z nich na 7.řadě) nemá šanci a vzdává už ve 24.tahu (2:2=0); St 23/11 [5]: Navzdory předchozí výhře zůstávám v „polepšovně". Ital Mazzamuto (1903) začíná bílými sice opatrně, leč v záludném Torreho zahájení si troufá stíle víc a víc (je z Palerma, že by mafián ...?), až nakonec prudce útočí pěšci g+h před vlastním králem. V dost nepřehledném postavení však počítám o tah dále, obsazuji těžkými figurami d-sloupec a vítězím razantní protiakcí právě na jeho oslabeného „kmotra". Pět partií a ani jedna remíza! Je vidět, že tu hraji opravdu nekompromisně a dostávám se poprvé na „+1" (3:2=0); Čt 24/11 [6] Cristal: Mám bílé a průběh je krátký, ovšem nadmíru zajímavý. Německý CM Schatz (2218) mi na 1.e4 odpovídá 1.-Jf6. Děkuji, Aljechina nechci a hraji 2.d3. Také on odmítá zápolit v pozicích typu Tartakower, převádí hru do anglické a v 15.tahu mi poněkud překvapivě nabízí smír. Beru, proč ne? I přes to, že následuje volný den. V něm si totiž plánuji zahrát rapid, když už jsem tady a dal do toho i nějaký ten peníz (viz níže); So 26/11 [7] Cristal: Na tabuli čtu FM Brito (BRA 2242). Hm, nebudu to mít černými lehké, protože Jihoameričan ze Sao Paula startuje pravidelně na přeborech Brazílie, v roce 1980 si dokonce zahrál „Premier" na poslulém anglickém Hastingsu! Otevřenou španělskou se mi daří rozehrát výborně, pak ale zapomínám včas vyměnit jeho jezdce na e5 (byť by mu zůstal krytý volný pěšec) a následně se dostávám do pasivity. Končí to tak jak musí, Brazilec ve 32.tahu negalantně knockoutuje moji dámu a posílá mne opět do „polepšovny". No jo, i na tu ženskou si člověk musí dát někdy pozor, aby ji neztratil ... (3:3=1); Ne 27/11 [8]: Mám za povinnost porazit bílými Sládka (1881) a na scéně je podruhé královský gambit. Nepokračuji zrovna nejlíp a tak začínám „vařit z vody", dlužno říci poněkud podezřelý lektvar. Naštěstí to vychází, i když ho musím hodně přisolit, připepřit a překonat jednu nepříjemnou chvilku. Pak je to už skládačka a po 42 tazích stojím ve střelcové koncovce hladce na výhru (4:3=1). Mám opět „+1" a moje předsevzetí, skončit zhruba jako nasazený a mít alespoň poloviční bodový zisk, tak nabývá reálných rozměrů. Jenže přede mnou jsou ještě tři těžká utkání; Po 28/11 [9] Cristal: Asi moje klíčová partie na MS. Proti extraligovému FM Kolesárovi (SVK 2194) hraji staroindickou (systém GM Mokrého 1.Jf3 d6 2.d4 Sg4) a ze zahájení vycházím docela dobře díky blokádnímu Jd5. Pak následuje šok ... V poměrně vyrovnané pozici přichází „zatmění mozku", nepochopitelným tahem odevzdávám zcela zadarmo pěšce a doslova znechucen přemýšlím o kapitulaci. Pak ale začínám házet soupeři klacky pod nohy. Kupodivu se mi to daří a Slovák je čím dál tím víc nervóznější, protože opticky vyhrané postavení není zase tak jednoduché proměnit v celý bod. Vadí mu v tom především jeho dvojpěšec i ten můj nehybný blokér, stojící na d5 jako skála už více jak 40 tahů! V nastalé časové tísni aktivizuji figury natolik, že musí hledat záchranu dokonce on a ne já (4:3=2); Út 29/11 [10] Cristal: PC mi přiděluje zkušeného FM Kozáka (2159). Ten volí Caro-Kann a ve 12.tahu mi hraje nějakou novinku Db6!?. Maje pouze 5 minut spotřebovaného času a abych nepadl do nějaké léčky, přemýšlím nad svým dalším tahem celé tři čtvrtě hodiny! Záludnost jsem zřejmě odhalil, protože už za dva tahy ochotně souhlasí s remízou. Byť bych stál možná i lépe, je to pro mne úleva, poněvadž se hlásí silné nachlazení a s tím spojená únava; St 30/11 [11] Cristal: Jde o všechno! Končím černými s KM Folkem (2182) hrajícím za Plzeň, nedávno ještě celostátní ligu. Původně jsem si nachystal francouzskou, jenže pak zavírám oči a hraji potřetí tu „prokletou" otevřenou španělskou podle Korčného. Slibné teoretické postavení ovšem kazím a ztrácím svoji pýchu, hodně postoupivšího pěšce d3. „Co teď? Kde budou největší remizové šance? A půjde to vůbec ještě zachránit?" Boj přechází do koncovky těžkých figur (D+V : D+V), takže postavení je nutno rozsekat a hlavně - ponechat si dámu! Bráním se sice jako lev, ale ve vrcholné časové tísni přehlížím dost primitivní obrat právě s výměnou nejsilnější figury a ocitám se v prakticky beznadějné věžovce. Jenže i soupeř je už zřejmě unaven. Připouští pro mne spásné postavení věže na 2.řadě za jeho volným pěšcem, takže před několika tahy v podstatě nulová šance nabývá rázem hodně vysoké hodnoty. Moje partie je vůbec jednou z posledních a jak na on-line přenosu, tak i v reálu neprostupný chumel hráčů a diváků pak sleduje napínavý závěr, kdy nabízenou příležitost proměňuji přesnou obranou po 68 tazích v cennou remízu. Paráda! Mám 6 bodů a jsem nadmíru spokojen, vždyť jako 84. nasazený končím s tím kýženým ziskem „+1" na 60. místě. A to je, myslím, docela slušný posun.

Pokud provedu seriózní rozbor mého konečného výsledku 6 (11) 4:3=4, vychází to na solidních 54,5% a při ø 2115 byl můj výkon Rp=2151. Ocenění zaslouží také bojovnost, dokazuje to 7 rezultativních her, ø 42 tahů/partie, i to, že jen dvě měly méně než 20 tahů. Z hlediska barvy figur pak u mne vládly jednoznačně bílé 4 (5) 3:0=2, t.j. 80,0%, zatímco černými to bylo pouze 2 (6) 1:3=2, t.j. 33,3%. Jenže pozor! Tady musíme vzít v potaz kvalitu soupeřů, černé mi totiž vycházely na podstatně silnější, bílé zase na slabší. Problémem bylo ty první udržet, což se mi úplně nepodařilo a ty druhé porazit, což se naopak podařilo. Z pohledu postupu (0-1-0-1-1-½-0-1-½-½-½) jsem nejdříve dvakrát dotahoval ztrátu, což je psychologicky hodně nepříjemné, a teprve pak šel do minimálního plusu. Také finiš 2½ (4) vypadá docela dobře, ovšem beru-li to objektivně, pak ve dvou partiích jsem nemusel získat nic. Na mém celkovém výsledku tak měla velký podíl nejen schopnost porazit ratingově ty slabší, nýbrž i úporná obrana. Suma sumárum tedy moje hra vykazovala jakousi univerzálnost a obstál jsem, myslím, také v psychické odolnosti. A co z hlediska nasazení? Skok o 24 míst výše musí jistě potěšit, stejně tak jako zlepšení Ela o celých 28 bodů. Že by ještě zablýskání na lepší časy nebo moje labutí píseň?

Volný den Pá 25/11: V polovině soutěže (po 6.kole) mělo MS jeden volný den vyplněný především pro zahraniční účastníky zájezdy do Karlových Varů a do Prahy. Pro „šachu nenasytné" pak rapidem na 7 kol s tempem 10m + 5s/t, který pořadatelé připravili v hotelu Monty. Vklad 10 € jsem rád oželel, kdy jindy si takovou soutěž zahrajete, že ano? Začátek sice pro mne vyzněl mizerně: de Giorgis (USA) 0, Zilberstein (ISR) 1, Kaldybajev (KAZ) 0, ale ta výhra s Izraelcem stála za to, ani v hlavním turnaji se mi taková nepodařila. Oběť figury a následně dámy k vidění často není. Nakonec jsem ke zmíněné sérii přidal další 3 body ze čtyř her, z nichž ta s Američankou byla hodně divoká: O´Neill (USA) 1, Kolek (CZE) 1, Čečetinskij (RUS) ½, Kolesár (SVK) ½. Celkem tedy 4 body, což nebylo ještě tak nejhorší. Hluboce však smekám před Vasjukovem, vyhrát v jeho letech, to je tedy výkon!

Juříček S (CZE) - Zilberstein V (ISR), Mariánské Lázně 2016 (2), [B33] sicilská /2/

O´Neill J (USA) - Juříček S (CZE), Mariánské Lázně 2016 (2), [E35] Ragozinova /4/

Co se týká volného času a plánovaných procházek či výletů, utrpěly naše představy pořádnou trhlinu. První dvě třetiny turnaje se v podstatě nedalo kam jít. Počasí bylo pod psa, občas drobně zapršelo, sychravo a zima se podepsaly zejména na Vláďovi, který dopoledne snad z ubytovny nevystrčil ani nos. O to kvalitnější měl pak PC-přípravu. Jeho partie byly postaveny na železobetonových základech, nepřekonali ho ani tak ostřílení borci jako IM Birnboim (ISR) a IM Prittchett (SCO), jedinou prohru mu nadělil až v předposledním kole nesmírně zkušený IM Kakageldyev (TKM). Nakonec získal jako 41.nasazený 6½ bodu a 58.místo a Růčka z Hutiska (158.) 5 bodů a 176.místo. Až poslední čtyři dny se počasí zlepšilo a tak, i když jsem byl dost nachlazen, s libereckým Luďkem Švecem jsme prošli celé lázně včetně výstupu na blízkou rozhlednu. Jinak jsem měl několik večerních setkání s dávnými přáteli: s Jánem Plachetkou (Košice 1971-73, Tunis 1995) v hotelu Monty, v Continentalu s Mirkem Bečvářem z Tachova (předal mi text naší korespondenční partie z turnaje v roce 1969!), v Cristalu s Jirkou Rackem (bronzový ve finále ČSLA v Praze 1972), v penzionu Filip se Standou Věchtem (Brno 1979, liga 1991/92) a Ivanem Kopečkem, v restauraci U Švejka s Milanem Pastirčákem (Karviná 1981, liga 1993/94) a Sváťou Hastíkem. Kdo ví, kdy se zase setkáme, ale co se dá dělat, čas neúprosně běží ...

Na závěr malá galerie těch, kteří mi v paměti utkvěli nejvíce. Jansa (CZE): Velmistr stylu, který mi imponuje - účelný, útočný, atraktivní. Nezmar a rekordman v počtu startů na Mistrovství republiky. V seniorských soutěžích o MS věčný smolař a věčně druhý. Opět krůček od titulu, myslím, že to bylo už potřetí. Ale sledovat jeho metodickou hru a poté analýzu, to je opravdu zážitek; Plachetka (SVK): Můj někdejší trenér a první slovenský velmistr, na něhož vždycky rád vzpomínám. Společenský, přátelský a ochotný vždy poradit. V předposledním kole porazil kdysi nejlepšího asijského hráče Íránce IM Harandiho a „poškuľoval" možná i po bronzové medaili. Jenže v poslední partii se Svěšnikovem mu to, bohužel, nevyšlo; Vasjukov (RUS): Mnohonásobný účastník finále Přeboru SSSR, zkušený velmistr, význačný teoretik. Jeho skutečný věk byste mu rozhodně nehádali, vypadá nejméně o 10 let mladší. A při tom ještě jak to stále „válí"! Těch turnajů co nahrál, těch musely být stovky. Dokázali byste ve třiaosmdesáti vyhrát rapid na MS?; Svěšnikov (RUS): Když jsem ho spatřil poprvé, měl na sobě svetr a působil na mne dojmem „vesnického dědy". Ale ve společenském obleku u šachovnice i v analýze, to byl ve svém živlu jako Tal. Velmistr par excellence. Důstojný a důsledný zastánce slavné Laskerovy varianty sicilské, kterou nebývale obohatil svými myšlenkami; Gaprindašvili (GEO): Dlouholetá mistryně světa mne překvapila nevelkou výškou své postavy. Tou, ale zejména strategií proloženou agresivním pojetím hry by mohla směle konkurovat Napoleonovi. Kdo se dostal pod kola jejího útoku, byl téměř jistě ztracen. Však také u stolu kde hrála, bylo vždy natěsno a ve svojí kategorii vcelku hladce zvítězila; Kabyžanov (KAZ) a Florina (ROU): Seděli vždy na vyhrazeném místě a před nimi dvě šachovnice - slepecká a normální obsluhovaná sekundantem. V tiché úctě jsem vždy sledoval jak s gigantickým úsilím a vnitřní radostí překonávají tento těžký handicap. Úžasné a obdivuhodné.

Co říci závěrem? Na Mariánské Lázně už budu mít vždy jen ty nejlepší vzpomínky. Vždyť jsem si tu zahrál nejen to Mistrovství světa seniorů, ale před 14 lety na mezinárodním turnaji dokonce remizoval i se současným mistrem světa Magnusem Carlsenem, tehdy třináctiletým. Dvě události, na které zcela určitě nikdy nezapomenu. (sj)

---

Vložte Váš komentář

Vaše jméno:
Váš komentář:
Zadejte kontrolní kód:

Komentáře