Šachový klub VSETÍN

Druhý zázrak na Visle, aneb Zbrojovka „A" poráží Kroměříž „B"

Jako nadpis tohoto článku jsem si zcela záměrně vybral jednu z méně známých kapitol dějin Polska. V roce 1920 ve válce Rusů proti Polákům totiž polská armáda dokázala porazit mnohem početnější a silnější armádu Ruska.

Ale popořádku. Kroměříž je velmi silné družstvo a nikoho určitě nesplete, že „je to jen béčko". Loni nám to nandali 5,5:2,5. Po nominaci mi volal Karol, že nemůže hrát, protože mu termín koliduje s extraligou. Poté mi odmítl Standa, který se necítil zdráv. Nicméně ochotně vypomohl Milan a Lukáš, takže jsme se do Kroměříže vydali bez první a osmé desky a byla v nás malá dušička (tedy alespoň ve mně) a rozhodně jsme favority nebyli. Něco málo před desátou hodinou mi volal Radek, že Dominika opět přelstily České dráhy a tak se Radek vydal pro Dominika do Kojetína. Při zapisování sestav jsme zjistili, že Kroměříž na nás nastoupila v plné síle a že tedy máme docela slušný elový deficit. Cca v půl jedenácté jsem se vydal naproti Dominikovi a Radkovi. Když jsme ale přišli zpět, tak jsme byli velmi mile překvapeni. Milan ošidil soupeře o figuru a vedli jsme 1:0. Pak se delší dobu nic neudálo zajímavého. Na druhé desce došlo ke smíru mezi Honzou a Vláďou Karlíkem. Na první desce Pavel obětoval dva pěšce a spustil na Lojzu Lanče útok. Lojza útok odrazil ale právě za cenu těch dvou pěšců, takže nakonec partie také skončila smírem. Ale stále jsme ještě vedli 2:1. Nicméně domácí vyrovnali zásluhou Petra Kapusty, který Dominika přelstil a sebral mu materiál. Zbývaly tedy čtyři partie a ve všech to vypadalo na tuhý boj. Kuba na sedmičce sehrál poměrně slušnou partii s Petrem Bačákem a v nestejných střelcích podepsal remízu, byť byla lepší. Rozhodnout měly poslední tři partie, kde se vše točilo jak na kolotoči. Radek útočil na Toma Cagašíka, ten stál pevně ale partie směřovala do velké časovky. Petr s Alešem Sojkou měl svou typickou „zvardoňovskou" pozici, kde hrozily údery snad všemi pěšci na šachovnici na obou stranách. Lukáš měl dobrou pozici, kterou ovšem neopatrnou výměnou střelců zkazil a stál podezřele. Radek zhruba ve stejné chvíli ztratil (nebo obětoval) kvalitu. V té chvíli Petr dostal nabídku remízy ale po konzultaci ji nepřijal. Nicméně soupeř získal dvě věže za dámu a s Petrem to vypadalo všelijak. Pak výrazně vylepšil pozici Lukáš a v dámské koncovce mohl začít uvažovat o výhře. Petr zkušeně partii dovedl do remízových vod, Radek měl za kvalitu velkou kompenzaci a přihlížející spoluhráči začali vidět vítězství v zápase. Lukáš opravdu vyhrál, Petr opravdu remízoval a tak to bylo na Radkovi. Ač se domácí Tomáš Cagašík snažil jak mohl, Radek remízu udržel (byť v samotném závěru mohl i vyhrát) a Zbrojovka doslova a do písmene „utrpěla vítězství", které se podobalo již zmíněnému zázraku na Visle. Bohužel na druhé straně byl velký smutek a bylo mi našich soupeřů a přátel z Kroměříže i líto, ale tak to ve sportu chodí. Vyhrát může jen jeden. Kroměřížáků si moc vážím a věřím, že ještě ostatním ukážou, co umí.

Za výkon a bojovnost si všichni moji spoluhráči zaslouží velké uznání. Děkuji všem! Poděkování patří i Karolovi, který nám držel na dálku palce. Třeba ty jeho palce nakonec pomohly. Nicméně Karol se taky činil a z východu Slovenska veze krásný „jedenapůl" bod. Třeba zas jemu pomohly ty palce naše.

Honza

---

Vložte Váš komentář

Vaše jméno:
Váš komentář:
Zadejte kontrolní kód:

Komentáře