Šachový klub VSETÍN

Labe převážilo Lužnici.

Původně jsem chtěl jet s M.Klímou (Karolinka) a J.Múdrým (Huslenky) do Plané n/L, ale přednost dostalo nakonec Ústí n/L. Proč? Inu, město nad Lužnicí ve svém archivu již mám, zato město nad Labem nikoliv. Na startu 4.ročníku „Velké ceny Euroregionu Labe" se mezi 36 hráči z GER, SVK, UKR a CZE objevilo hned několik favoritů: Mikeš/2394, Maník/2393, Koutný/2302, Kapusta/2167, atd., jenže mohu se k nim přiřadit také? Vždyť jsem nasazen až jako #10, pomalu, ale jistě se hlásí i věk a navíc mám starosti s nemocnou manželkou, takže myšlenky jsou převážně jinde než u šachovnice. Na turnaj tedy jedu zpola jako na výlet. A to doslova. Historická část Ústí n/Labem i jeho okolí je nádherné a já si to tady chci užít, tím spíše, že po celou dobu je opravdu krásné počasí. Na turnaj vyjíždím už den předem, ve středu 17.4. Důvodem je, že se hrají dvojkola a to bych samozřejmě nemohl učinit zadost svým turistickým choutkám. Hned po příjezdu a ubytování pádím na lanovku, kterou vyjíždím k zámečku (hotelu) Větruše a po hřebeni kráčím asi 3 km k Vaňovskému vodopádu (má výšku cca 25m). Poté prudce dolů ke střekovským zdymadlům a zase do kopce na hrad Střekov (zal. poč. 14.stol. Janem Lucemburským). Následující den ráno kráčím do zdejšího DDM, kde mne čeká první dvojkolo (celkem budou čtyři, což je trochu nepříjemné mínus). Začínám poměrně snadnou výhrou černými (francouzská) a mám tak čas na prohlídku centra města. Nejzajímavější je kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1318, jehož věž se po nesmyslném bombardování Američany (17.4.1945, t.j. pouhý měsíc před koncem války) naklonila od svislé osy o více jak 2 metry a patří k pěti nejšikmějším věžím v Evropě. Další pozoruhodností je obrovská mozaika na bývalé budově KNV a KSČ. Jinak krásný monument patří se svými 450 m2 mezi největší díla tohoto typu na světě, obsahově je ovšem poznamenán dobou kdy vznikl, takže ústečtí jej nazývají „Deset pater komunistického nebe" ... Odpoledne bílými (sicilská) prohrávám s Mikešem, který každým dnem očekává udělení titulu IM. Zato následující den mi vychází stoprocentně. Černými (král.indická) boduji už ve 20 tazích a vyrážím opět lanovkou na Větruši. Jdu ale jiným směrem než ve středu a po cca 0,5 km se ocitám na pochmurném místě - středověkém popravišti z roku 1543, kdy Aussig disponovalo hrdelním právem. Morbidně inspirován pak v odpolední partii bílými ve hře tří jezdců „popravuji" svého soupeře; je to zřejmě moje nejlepší partie, viz ukázku. Třetí dvojkolo začínám poněkud smolnou prohrou dobré pozice s Koutným (Philidorova obrana), po obědě ale rychle boduji bílými (hra čtyř jezdců). Mám 4 (6), držím se tak v první desítce a do večera ještě stíhám projít kousek Bertina údolí a poté vystoupat na Mariánskou skálu, odkud je nádherný výhled na Labe prodírající se Ústím sevřeným mezi skalami. V neděli je pak poslední dvojkolo, jenže také ... doslova fantastické počasí! Bílými se tedy chvíli přetahuji o bod s Buchcarem/2136 (Caro-Kann, nakonec remis) a po obědě už mám v mysli pouze turistiku. Černými (král.indická) proto nabízím krátce po zahájení dělbu bodu a následně upaluji na vlak do Děčína. Případnou výhrou bych sice mohl být šestý, možná pátý, ale remízou nic nekazím. Čas mi, bohužel, nedovoluje zdolat zdejší dominantní Pastýřskou skálu a tak procházím jen kolem Labe, poté přes most k zámku hraběcího rodu Thun-Hohenstein a nazpět; více toho už stihnout nelze. Co ještě k turnaji? Kromě obtížnosti čtyř dvojkol měl vadu v tom, že ratingové rozpětí bylo bezmála 1300 Elo-bodů (Mikeš/2394, Ščasný/1100). To je prostě moc, vždyť průměr Elo mých soupeřů činil pouze 1838. (sj)

Výsledky na chess-results

 Juříček S. (2048) - Šmíd P. (1958), Ústí n/Labem 2019, [C46] hra tří jezdců /4/

---

Vložte Váš komentář

Vaše jméno:
Váš komentář:
Zadejte kontrolní kód:

Komentáře