Šachový klub VSETÍN

Klasifikace a tituly.

Stanislav Juříček

 

Zeptáte-li se dnešního mladého šachisty zda ví co je to zkratka GM, většinou odpoví správně - velmistr (Grandmaster). Poněkud horší to už bude u WCM, natož pak CCE nebo FT a zřejmě vůbec si neporadí s IJCC. Chtěl bych se tedy tímto článkem dotknout problematiky navozené titulkem. Následující řádky jsem napsal především z toho důvodu, že se dnešní generace, ke své škodě myslím, o historii příliš nezajímá a tak je dobré alespoň zaznamenat, jak se klasifikace postupně měnila a kam to až na ní valašští hráči dotáhli. K označení „valašský hráč" podotýkám, že jde především o šachistu, který se zde narodil, případně je odjinud, ale v našem regionu působí dlouhodobě.

Sílu a umění šachisty vždy vyjadřovala stupnice výkonnostních tříd a přirozenou snahou každého hráče bylo docílit na níco nejvyššího umístění. Obecně lze říci, že klasifikaci tvoří vzestupná řada několika VT, z nichž ty nejvyšší jsou titulované. V dalším popisu mi budou oporou především údaje z dobových Klasifikačních řádů [KŘ], z publikací [Veselý + Kalendovský + Formánek: Malá encyklopedie šachu], [Biolek: Historie šachu v Olomouckém kraji], [Kalendovský + Ševeček: Historie korespondenčního šachu], [A.Juříček + S.Juříček: 100 let šachu na Valašsku], dále informace z [Novoborský server], [web ŠSČR], [wikipedie], od předsedy SKŠ pana J. Židů, od vedoucího ŠU v Čs.šachu P. Kameníka, z archivu mistra J. Fichtla [archiv JF], F. Bajara [archiv FB] a také z mého osobního archivu [archiv SJ]; vždyť ve funkci okresního klasifikátora jsem působil téměř 15 let. Předem se omlouvám, že se řeč bude točit v řadě případů na hranici mezi výkonnostními třídami a tituly, ale to je pro další vysvětlování velmi vhodná oblast. Prioritně se zaměřím na šach praktický, ale neopomenu ani odvětví šachu korespondenčního a skladebního.

 

A) Praktický šach.

 

S postupným zaváděním systému Elo se klasické označení VT postupně odsunulo do pozadí a prioritu převzalo ratingové vyjádření síly hráče. Tituly však zůstaly, byť s jinými názvy; některé dokonce přibyly. Samotný rating, tzv. Elo body, se objevil už koncem 40. let, ale výrazněji se začal prosazovat ve FIDE od roku 1970. Krátce na to pak i u nás, což viditelně a pozitivně ovlivnilo rozvoj šachové výkonnosti. Uvedu zde záznam z mého archivu, kde jsem použil také internetové údaje:

 

^[A.211] Elo. Tato tři písmenka neznamenají nějakou zkratku, nýbrž příjmení amerického fyzika a statistika maďarského původu. Arpad Elo, celým a původním jménem Árpád Imre Élö (*1903 †1992) se proslavil jako tvůrce ratingového systému určeného pro hru dvou hráčů nebo týmů. K tomu doplňuji: „... a vytvořeného na základě teorie pravděpodobnosti". Tento systém byl poprvé použit šachovou federací USA a nyní se mimo šachů používá v celé řadě dalších her a sportů. Profesor Elo pracoval na Marquette University v Milwaukee, sám byl šachovým mistrem a mnohonásobným vítězem státu Wisconsin. [wikipedie] Bylo by jistě zajímavé zjistit, jak se A. Elo dopracoval právě k hodnotě 2200, která je určitou hranicí mezi národní a mezinárodní úrovní, ale nebádejme nad tím, spíše to respektujme a berme jako axiom vzhledem k tomu, že byl vynikajícím statistikem. Sám autor ovšem upozorňuje na to, že proces hodnocení hráčů je pouze přibližný a o svém nápadu se kdysi vyjádřil s určitým náznakem despektu a současně humoru, že je to: „Měření pozice korkového špuntu houpajícího se na hladině rozbouřeného moře pomocí metru uvázaného na šňůře, která se kymácí ve větru." ... Možná i proto, že si dobře uvědomoval další specifický jev, což je v šachu zcela nepochybné zvýhodnění bílého oproti černému. Jeho systém to však v úvahu nebere. Počítá s tím naopak šach korespondenční, jehož turnaje se hrají zásadně s lichým počtem účastníků, který toto eliminuje. [archiv SJ]

 

Vraťme se ale na samý začátek. Prvotní klasifikace v českých zemích sestávala také z výkonnostních tříd a titulu, např. „Ústřední jednota českých (od roku 1918 československých) šachistů" si vystačila se třemi VT, vzestupně III., II., I. a jedním titulem, jehož oficiální název zněl „mistr ÚJČŠ". Toto platilo od jejího založení 8.9.1905 až cca do konce 30. let, kdy byl mezi I.VT a mistra vložen titul „šachista zvláštní třídy" (ŠZT). V roce 1953 vydal náš šachový svaz nový Klasifikační řád měnící název „mistr ÚJČŠ" na „mistr sportu" a „šachista zvláštní třídy" na „kandidát mistra sportu"; byly zde uvedeny i podmínky nutné pro udělení mezinárodního mistra a velmistra. Novelizací k 1.5.1955 se do výkonnostních tříd přidal ještě IV. stupeň, později dokonce i V. stupeň, ten však byl záhy zrušen. Současně obsahoval tabulky stanovující normy pro plnění všech národních VT a k výpočtu se použily koeficienty: MS = -1, KM = 0, I.VT = 1, atd. V mém archivu mám zapsáno:

 

^[A.148.a] K tzv. kandidátským turnajům, které se hrávaly uzavřeným systémem (t.j. každý s každým) musím uvést obecná, t.č. platná kritéria. Aby v nich šlo splnit KM, byla předepsána účast nejméně 12 hráčů, z toho minimálně jedna třetina mistrovských tříd (MS nebo KM); zbylí už museli být prakticky všichni I.VT. Hráč bojující o normu KM pak měl splnit nejen tabulkami stanovený počet bodů, ale navíc musel uhrát alespoň 50% proti všem mistrovským třídám. Jinak, i kdyby normu splnil či dokonce překročil, mu tento titul udělen nebyl. V postupových soutěžích se povolovala účast maximálně jedné třetiny hráčů z jednoho oddílu, v nepostupových jich mohla být až polovina. Toho pořadatelé hojně využívali a často se pak stávalo, že hráč plnící normu ji získal právě na domácích. Později, aby se eliminovalo „přihrávání" bodů, to bylo tvrdší a norma se musela splnit dvakrát. [archiv SJ]

 

Uvedu příklad, kdy oddíl pořádal tzv. kandidátský turnaj se dvanácti hráči a obsazením jeden MS, čtyři KM, šest I.VT a jedna II.VT. Norma se pak stanovila takto: MS (1x -1) = -1, KM (4x0) = 0, I.VT (6x1) = 6, II.VT (1x2) = 2, takže součet (-1+0+6+2) 7 : 12 = 0,58. Podle tabulky (v koeficientu rozpětí 0,41 - 0,60) bylo na udělení KM potřeba 70% (7,7) t.j. 7½ bodu, na získání/obnovení I.VT 40% (4,4) t.j. 4½ bodu a na obnovení II.VT 19% (2,09) t.j. 2 body. Hodnoty za desetinnou čárkou se zaokrouhlovaly vždy na nejbližší bod nebo půlbod. Později se takový turnaj počítal už pouze z ø Rtg všech hráčů, v daném případě bylo adekvátní rozpětí 2076 - 2100. [KŘ 1980, s.8-9]

 

S nástupem ratingů se vše zjednodušilo a např. Klasifikační řád z roku 2004 už uvádí:

• 2.4.1 Pro zařazení do VT mistr (mistryně) musí mít hráč RtgN min. 2300 (2100) nebo splnit jednu normu IM (WIM)

• 2.4.2 Pro zařazení do VT kandidát mistra (kandidátka mistryně) musí mít hráč RtgN 2100 (1950)

• 2.4.3 Pro zařazení do I.VT muž (žena) musí mít hráč Rtg 1900 (1800)

• 2.4.4 Pro zařazení do II.VT (muž i žena) musí hráč mít RtgN 1550

• 2.4.5 Pro zařazení do III.VT (muž i žena) musí mít hráč RtgN min. 1251 nebo splnit normu podle TTP.

• 2.4.6 Pro zařazení do IV.VT (muž i žena) musí hráč splnit normu podle TTP.

 

V bodu 2.9 pak uvedená tabulka technických podmínek (TTP) stanovuje, že např. v rozpětí koeficientu turnaje 1400 - 1499 je potřeba získat na III.VT 36% možných bodů a na IV.VT 24%. [Ročenka ŠSČR 2004, s.67-70]

Toto platí i dnes, jediná změna nastala u posledních dvou VT:

• 2.4.5 Pro zařazení do III.VT musí hráč (hráčka) splnit jednu z těchto dvou podmínek: a) mít RtgN v praktickém nebo rapid šachu nejméně 1250; b) splnit klasifikační normu podle TTP.

• 2.4.6 Pro zařazení do IV.VT musí hráč (hráčka) splnit jednu z těchto dvou podmínek: a) mít RtgN v praktickém nebo rapid šachu nejméně 1100; b) splnit klasifikační normu podle TTP. [web ŠSČR]

 

K tomu bych měl dvě poznámky, s nimiž nemusíte souhlasit, ovšem mluví ze mne mnohaletá zkušenost. Nic jiného v tom nehledejte.

• 1) Domnívám se, že tímto zjednodušením došlo k určité inflaci, resp. k jistému snížení vážnosti titulu KM. Proč? Vezměte si hráče, který dosáhne Rtg 2100 a následně poklesne pod tuto hranici. Nezřídka i trvale a na hodnotu 2100 se pak už nikdy nedostane. Titul tedy získá za jediné a ještě k tomu minimální dosažení podmínky. To může být docela náhodný výsledek a často tomu také je. Mám za to, že hráč by měl tuto hranici překročit nejméně dvakrát nebo jí dosáhnout a pak kontinuálně držet alespoň tři roky, aby tak prokázal trvalejší výkonnost odpovídající tomuto titulu.

• 2) Zavedená klasifikace v jistém směru také postrádá logiku. U nižších VT jsou kategorie „muž/žena" sloučeny, u vyšších tomu tak není a směrem dolů je diferenciace RtgN rozdílná. Původní doporučení autora Elo-systému se nectí a rozpětí 200 bodů vidíme jen mezi I.VT, KM a MS u mužů, u ostatních jsou hodnoty jiné. Budiž, ovšem uniká mi smysl takto zavedené diferenciace.

 

Ale pojďme zpět se ke stávající klasifikaci. Vidíme tu ještě jednu zvláštnost a to, že pro praktický šach byly použily i ratingy z rapidu. Celkově nic proti tomu, systém je zpracován detailně a funguje. Ale přesto se ptám proč se do klasické hry zavádí RtgR? Vždyť při dnešní záplavě mládežnických soutěží se tyto VT dají uhrát hned v té první nebo druhé hrané klasicky a navíc, rapid je přece jen poněkud jiná kategorie než praktický šach. K tomu bych dodal, že pamatuji dobu, kdy I.VT měla základní hodnotu 1800. Po několika letech se zvýšila na 1900, pak na 1950 a některým hráčům, tzv. talentům byl do turnajů dokonce propůjčován mimořádný nasazovací koeficient 2000. Těch změn bylo, myslím, více než je zdrávo a celou řadu šachistů to v určitém směru deprimovalo. Zkuste se např. vžít do role hráče s dvacetiletou praxí, který svých původních 1800 pracně a poctivě zvýší o 180 bodů a pak jen s údivem zírá, jak je do turnaje přijat hráč, který toho v podstatě ještě moc neukázal a už má o 20 bodů více než on ...

Pojďme však dále. V jistém článku [wikipedie] se píše, že: „A. Elo má ve výpočtovém vzorci jednu veličinu (tzv. standardní odchylku), kde zvolil hodnotu 200 bodů. Proto také jedna výkonnostní třída odpovídá právě těmto 200 bodům a nic na tom nezmění ani současná poněkud nelogická úprava našeho Klasifikačního řádu." S tím souhlasím a koresponduje to s mojí úvahou v předchozí poznámce 2). Mám za to, že jsme si postupnými úpravami vytvořili zbytečně jakési specifické hodnocení. Dávám v úvahu následující myšlenku: „Nebylo by nakonec lépe mít pouze jednu univerzální stupnici?" K ní by se pak vztahoval výkon jak mužů, tak i žen a to bez ohledu na věk. Důvod? Je veskrze logický. Zatímco v muskulárních sportech, zejména atletice jsou vzhledem k anatomickým odlišnostem muže a ženy výkonové rozdíly zcela patrné, v intelektuální oblasti tak tomu přece není; konečně dokázaly nám to takové hráčky jako Menčíková, Gaprindašviliová, Čiburdanidzeová, Cramlingová, případně sestry Polgárovy. A to jsem ještě nejmenoval dnes tak vynikající hráčky Číny. Nebo snad chcete říct, že mužský mozek je „chytřejší" nebo „výkonnější"? Tak to si budete zahrávat s protesty ženských organizací a spolků! Ostatně, v tomto smyslu k tomu docela zajímavě přistoupil korespondenční šach, který zavedl tituly CCM a CCE (viz dále) bez ohledu na pohlaví a podobně i šach skladební. Druhým extrémem by bylo zavést stupnice čtyři v kategoriích: mužská, ženská, dorostenecká a žákovská. Mělo by to také svoji logiku, ale na druhé straně by to přinášelo i komplikace.

Ze stránek FIDE [wikipedie] jsem vyčetl, že k datu 30.3.2019 byl na celém světě tento počet titulovaných hráčů ● muži: GM = 1 612, IM = 3 649, FM = 7 892, CM = 1 655 ● ženy: WGM = 446, WIM = 829, WFM = 1 696, WCM = 788. A pozoruhodnou skutečností je fakt, že GM (tedy mužského) splnilo celkem 37 žen, IM pak dalších 108. Pokud se vám to zdá být málo, musíte vzít v potaz propastný rozdíl mezi celkově hrajícím počtem obou pohlaví. Ostatně s tím ratingem je to dnes také zajímavé, hráč praktického šachu jich může mít dokonce devět! Počítejme: RtgN (národní), RtgF (mezinárodní) a ještě RtgA, tedy internetový, tzv. arena-rating a všechny tři jako klasický, rapid a blesk. Zaveďme tedy ještě i desátý RtgT (týmový), ať už je to tedy kompletní. Nepřímo, ale zcela jasně to kdysi naznačil i jeden GM světového formátu, to prosím, není můj nápad. A opět uvedu poznámku z mého archivu:

 

^[A.328] Bent Larsen (*1935 †2010) přezdívaný jako „šachový Hamlet" byl svého času spolu s Američanem R.J.Fischerem jediný, kdo dokázal konkurovat sovětské hegemonii. A podobně jako „Bobby", i on měl na spoustu věcí odlišný názor než FIDE. Jedním z nich byla kritika zápočtu hodnocení Elo, t.č. naprosto nepochopená a braná téměř jako absurdita či svérázná a excentrická tvrdohlavost „enfant terrible". Larsen se např. zúčastnil pouze jediné olympiády (Moskva 1956) a další účast zásadně a vytrvale odmítal ... Proč? Tím důvodem byl právě rating, u něhož požadoval odlišný zápočet v turnaji jednotlivců a odlišný v soutěži družstev. Zdůvodnil to velmi logickým argumentem, cituji: „Vyrovnanou partii, kterou dám v turnaji za remízu, musím hrát za družstvo kvůli nepříznivému stavu na výhru, což mi v případě prohry snižuje rating. Naopak tu, kde stojím lépe a kterou bych hrál v turnaji na výhru, čímž by se mi rating zvýšil, musím dát v zájmu celku za remízu. A opět přicházím o rating." Neplatí to samozřejmě vždy, ale jádro věci je vysoce pravdivé. [archiv SJ]

 

Pokud se Vám to zdá být absurdní, přesuňte se do reality a do těch devíti ratingů. To se Vám už absurdní nezdá? Nu, a hrajete-li navíc i korespondenčně, pak vám přibudou ještě další dva: národní a mezinárodní - takže jedenáct ratingů ... Mám za to, že jsme t.č. tak trochu „přeratingováni". A mimochodem mne v celé této souvislosti ještě napadá zda-li nebudeme muset vytvořit i Rtg a normy plnění VT pro další, dnes tak „módní" kategorie. Kam např. stanovíme normu takového „gender-velmistra", muže, který prohlásí, že se cítí být spíše ženou, někde mezi WGM a GM? Vzorem nám budiž věta z jednoho článku [wikipedie] spisovatele R. Dolanského: „V USA soutěží s ženami chlap-cyklista, který si prostě myslí, že je žena a vesele vyhrává." ...

Ale dost teoretizování i jízlivosti a přejděme už raději k titulům, které šachista může získat a to jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni. Průběžně k nim uvedu i jména těch valašských hráčů, kteří na ně dosáhli.

 

A1) Národní tituly.

 

● Mistr ÚJČŠ (M)

Titul udělovaný v období 1905-1952 hráčům, kteří při sjezdu Ústřední jednoty československých šachistů (do 1918 českých) buď zvítězili v tzv. hlavním turnaji, kde hráli nejlepší čs. šachisté bez titulu mistra ÚJČŠ nebo hráčům, kteří byli přizváni do finálového turnaje mistrovství ČSR a docílili v něm více než 50% bodů. Mistra ÚJČŠ získali (abecedně):

W. Ader, L. Alster, F. Anderlitzka, M. Bartošek, J. Berger, M. Běták, V. Brát, L. Burian, J. Dobiáš, O. Duras, J. Engel, J. Engler, Š. Fazekaš, J. Fichtl, M. Filip, S. Flohr, J. Florian, J. Foltys, V. Grgurič, A. Haida, J. Hašek, P. Herrmann, K. Hucl, J. Hukel, J. Kahane, M. Katětov, A. Kvíčala-Kilián, Č. Kottnauer, E. Kozma, J. Kozma, J. Kračmar, F. Krtička, A. Liška, J. Louma, D. May, V. Menčíková, L. Mikula, V. Olexa, K. Opočenský, L. Pachman, J. Pelikán, J. Podgorný, A. Pokorný, Ľ. Potúček, L. Prokeš, K. Průcha, J. Ramharter, J. Rejfíř, R. Réti, E. Richter, V. Roháček, V. Runza, F. Schubert, J. Schulz, K. Skalička, V. Stulík, J. Šajtar, J. Šefc, V. Šifalda, O. Teller, O. Tenner, B. Thelen, F. Treybal, K. Treybal, M. Ujtelky, J. Vaněk, M. Walter, A. Záruba, E. Zinner, F. Zíta, L. Zobel. [MEŠ, s.248-249]

Zajímavosti: U hráčů J. Engela a J. Englera jde opravdu o rozdílné osoby a ne o tiskovou chybu, E. Kozma a J. Kozma byli otec a syn, F. Treybal a K. Treybal byli bratři, do zahraničí odešli Ader (Chile), Flohr (Rusko), Kahane (Polsko), Kottnauer a Menčíková (oba Anglie), Pachman (Německo), Pelikán a Skalička (Argentina). Ten posledně jmenovaný JUDr. Karel Skalička dokonce ratifikoval za ČSR protokol o založení FIDE v Paříži roku 1924.

 

Za dobu trvání Ústřední jednoty získalo titul „mistr ÚJČŠ" celkem 71 šachistů, m.j. i Jiří Fichtl (*1922 †2003), který na sjezdu ÚJČŠ v Brně 1944 dělil 1. místo v hlavním turnaji: 1.-2. Fichtl, Rejdal 8½, 3. Hájek 8, 4.-5. Alster, Pithart 6½, atd.- 12 úč. Dobový tisk tehdy napsal: „Boj zde byl velmi tuhý a o titulu musí ještě rozhodnouti užší zápas mezi oběma vítězi. Fichtl hrál spolehlivěji, Rejdal bojovněji, ale oba potvrdili svou vysokou třídu." [Čs.šach 1944, s.99]. O necelý rok později pak Fichtl zvítězil (Choceň 1945: Fichtl - Rejdal 3:1), po průběhu ½-1-1-½. [archiv JF] Podmínky byly tehdy, jak vidíme, daleko přísnější než dnes, protože při dělení 1.místa se o tento titul muselo hrát v dodatečném zápase.

Ještě trnitější cestu měl V. Hofmann (*1910 †1972), který si jej vybojoval doslova na poslední chvíli - roku 1952 a až na čtvrtý (!) pokus, jak uvádí kniha [Historie švOL-k, s.22]. Určitou záhadou je, že ve shora uvedeném seznamu, vytvořeném zkušeným historikem dr. J. Veselým, chybí nejen zmíněný Hofmann, ale také J. Brach (*1881 †1938), jak mi sdělil mgr. J. Kalendovský z Brna. Pro úplnost dodávám, že vůbec prvním hráčem s titulem „mistr" byl Otakar Pavelka (*1878 †1946), který vyhrál turnaj v Kolíně n/Rýnem 1898 a získal titul mistra Německého šachového svazu (Deutscher Schachbund).

 

● Šachista zvláštní třídy (ŠZT)

Tento titul se zavedl koncem 30. let, aby se zacelila poměrně velká mezera mezi hráči I.VT a mistry. Dotyčnému býval udělen za postup do finále Mistrovství ČSR, či vysoké umístění v tzv. hlavním turnaji sjezdu ÚJČŠ, někdy i za vítězství v přeboru župy (později kraje). Po vytvoření nového Klasifikačního řádu v roce 1953 se transformoval na „kandidát mistra sportu". Z valašských hráčů, pokud je mi známo, jej získali tito: Jaroslav Gavlík (*1899 †?), Ervín Kössler (*1910 †1950), oba ze Vsetína a Jiří Fichtl, hrající tehdy ještě v Brně. Po nich pak Jan Frank (*1918? †?, Rožnov) a také František Kaimer (*? †?, Val.Meziříčí). J. Frank je uveden v knize [100 let šnV] mezi kandidáty mistra, jen posledně jmenovaný tam chybí, protože tato skutečnost se objevila, bohužel, až po jejím vydání. [archiv FB]

 

● Mistr sportu (MS)

Jak výše uvedeno vznikl přejmenováním z mistra ÚJČŠ a je udělován od roku 1953. V průběhu své kariéry jej získali IM Jiří Fichtl a podle [KŘ, bod 2.4.1] také IM Stanislav Jasný a FM Josef Obšivač, který splnil dokonce dvakrát (1997 a 1998) normu IM. Od svého počátku až cca do konce 80. let (kromě tabulkami požadované bodové normy) byl podmíněn ještě i určitou angažovaností vůči tehdejšímu režimu a těm hodně aktivním se pak uděloval jako čestný titul „zasloužilý MS". Naproti tomu ten, kdo neprojevil alespoň jistou dávku loajality míval smůlu a několik hráčů na tuto skutečnost také doplatilo. Některé jsem znal osobně, např. Miroslav Kříž z Přerova (*1939 †2009), zkušený ligový borec a vynikající KM, ačkoliv normu MS na vánočním turnaji v Třinci 1971/72 splnil, pak na něj čekal marně a není proto divu, že se to velmi negativně podepsalo na celé jeho další kariéře, viz [Historie švOL-k, s.25]. Podobně mohl dopadnout i J. Fichtl, ovšem t.č. měl už takovou výkonnost, že byl pro reprezentační družstvo prakticky nepostradatelný. Ale na dokreslení té doby uvádím, že roku 1950 vyhrál Mistrovství Československa, takže titul měl dostat automaticky a ihned v roce jeho zavedení (1953), jenže funkcionáři šachového svazu s tím otáleli, nepochybně záměrně, více jak celý rok ...

 

● Kandidát mistra sportu (KM)

Vznikl v roce 1953 transformací ze ŠZT a stejně jako MS i ostatní výkonnostní třídy se musel průběžně, zpravidla jednou za 5 let, obnovovat. Pokud člověk normu KM v daném časovém úseku nesplnil, byl přeřazen do I.VT. Dnes je kritériem pouze dosažení, resp. překročení ratingu RtgN 2100 a uděluje se trvale.

Z našeho regionu vůbec první, který tento titul získal byl pravděpodobně již zmíněný ŠZT Jan Frank (*1918 †?). Po něm pak Jiří Zajíc (*1929 †2011, Val.Meziříčí), Emil Bernátek (*1937 †2003), Miloslav Tkadlec (*1937) a Libor Vojkůvka (*1939 †2019), poslední tři z Rožnova. Jenže v první polovině 70. let si rožnovští tyto tituly neobnovili a vzhledem k tomu, že J. Frank působil t.č. dlouhodobě na Ostravsku a J. Zajíc podobně v Praze, okres Vsetín tak byl jako jeden z mála v celém Československu bez KM. Až v roce 1979 prolomil tuto bariéru Stanislav Juříček (*1952), krátce po něm Antonín Sousedík (*1949) a Vlastimil Straděj (*1951 †2015), všichni ze Vsetína. Pak už následovala celá plejáda dalších (abecedně): Josef Bednařík (*1996, Hošťálková), Vladimír Bělunek (*1973, Hutisko), Jan Bosák (*1961, Vsetín), Jiří Břoušek (*1952, Vidče), Lubomír Burdík (*1966, Bystřička), David Holemář (*1973, Hutisko), Stanislav Jasný (*1978, Vidče), Ondřej Karlík (*1995, Hošťálková), Zdeněk Konečný (*1947, Zubří), Jakub Krejča (*1998, Hošťálková), Aleš Krmela (*1964, Hošťálková), Petr Kubín (*1977, Zubří), Milan Kulišťák (*1985, Rožnov), Pavel Lev (*1964, Val.Meziříčí), Jan Malčánek (*1993, Rožnov), Jiří Marek (*1957, Vsetín), Lubomír Michalčák (*1979, Bystřička), Josef Obšivač (*1968, Rožnov), Dominik Parák (*1979, Vsetín), Vladimír Pala (*1960, Hošťálková), Josef Pečinka (*1942, Vsetín), Pavel Plšek (*1949, Hošťálková), Jiří Sladovník (*1967, Zubří), Jakub Stančík (*1997, Vsetín), Jan Sýkora (*1973, Kelč), Milan Štverák (*1957, Vsetín), Kyriakos Tsilingaridis (*1949, Val.Meziříčí), František Veselský (*1948, Hošťálková), Pavel Viták (*1978, Vsetín), Petr Votava (*1946 †2010, Vsetín), Radek Zádrapa (*1966, Vsetín), Petr Zajíček (*1970, Ústí) a Petr Zvardoň (*1960, Vsetín).

 

Z hráčů, jimž některý z uvedených titulů (zejména KM) unikl jen těsně jmenujme např.: J. Slížek (*1935, Val.Bystřice), pozdější mistr ČR v kat. »80« nebo Č. Hájek (*1950, Vsetín), kterému chybělo pouhých 10 Elo-bodů; v ženách pak třeba I. Sladovníková (Zubří). Jistým „smolařem" je také FM J. Obšivač, který by si určitě zasloužil IM, protože splnil už dvě normy a k udělení tohoto titulu mu chybí pouze jediná.

 

● Mistryně sportu (MSž)

Z hráček našeho regionu jej podle [KŘ, bod 2.4.1] splnila pouze WIM Věra Medunová-Sadílková (*1965) z Valašského Meziříčí. Dnešní podmínky udělení jsou docílit RtgN 2100 nebo splnit jednu normu WIM.

 

● Kandidátka mistryně sportu (KMž)

První ženou Valašska, která titul obdržela byla Marie Barošová (*1922 †2012, Hutisko) a to za vítězství v polofinále republiky v Klatovech a následný postup do finále 1960. Tam startovala celkem osmkrát, nejlépe v Trenčíně 1965 (4.místo) a do mistryně sportu jí mnoho nechybělo. Druhá v pořadí Věra Medunová-Sadílková získala v průběhu své kariéry nakonec WIM. Dnešní podmínky udělení jsou docílit RtgN 1950.

 

A2) Mezinárodní tituly.

 

● International Grandmaster (GM)

Nejvyšší šachový titul, který uděluje Kongres FIDE od roku 1950. Neoficiálně se titul velmistra objevoval již dříve a byl přiznáván vítězům velkých mezinárodních turnajů. Po petrohradském turnaji 1914 jmenoval velmistry dokonce ruský car. [MEŠ, s.224] Z jiného zdroje [wikipedie] uvádím:

V šachu se titul „velmistr" používá od počátku 20. století, jeho způsob udělování se ovšem postupně měnil. Poprvé byl titul udělen ruským carem Mikulášem II. pěti finalistům turnaje v Petrohradu 1914. Byli to: Lasker (GER), Capablanca (CUB), Aljechin (RUS), Tarrasch (GER) a Marshall (USA). Šachový historik E. Winter si povšiml, že poprvé se tato skutečnost připomíná v souvislosti s tímto turnajem až v roce 1940, ovšem dobové prameny o udělení velmistrovského titulu v Petrohradu nehovoří. Poté nebyl udělován až do roku 1950, s výjimkou Ruska, kde počátkem 30. let vznikl titul „velmistr SSSR", uznávaný a udělovaný ovšem pouze v rámci Sovětského svazu. Obecně a neformálně se ale termín velmistr používal pro označení příslušníků nejužší světové šachové elity. Roku 1950, tentokráte už oficiálně, udělila FIDE titul mezinárodního velmistra 27 hráčům, kteří buď v té době nebo v minulosti patřili ke světové špičce. Ocenění získali: O. Bernstein, S. Tartakower (oba FRA), I. Boleslavskij, I. Bondarevskij, M. Botvinnik, D. Bronštejn, S. Flohr, P. Keres, A. Kotov, G. Löwenfisch, A. Lilienthal, V. Ragozin, V. Smyslov (vš. RUS), O. Duras (CSR), M. Euwe (NED), R. Fine, S. Reshewsky (oba USA), E. Grünfeld (AUT), B. Kostič, M. Vidmar (oba YUG), G. Maróczy, L. Szabó (oba HUN), J. Mieses (ENG), M. Najdorf (ARG), A. Rubinstein (POL), F. Sämisch (FRG) a G. Stahlberg (SWE). Mezi nimi se objevuje, což je potěšitelné, i náš Oldřich Duras, který toto uznání získal za vynikající výkony kolem roku 1910. Titul od té doby byl i nadále ve výjimečných případech udělován jako čestné uznání minulých zásluh o šachy. Nejběžnější způsob dosažení titulu v současnosti je získat RtgF alespoň 2500 bodů a navíc splnit určité velmistrovské normy, tedy definované výkony v mezinárodních turnajích s účastí zahraničních velmistrů. (Přesné podmínky viz „fide.com") Neoficiální označení „supervelmistr" se používá pro hráče absolutní světové špičky s RtgF nad 2700.

Z valašských hráčů na titul velmistra zatím nedosáhl nikdo, nejblíže mu byl J. Fichtl na velmistrovském, velmi dobře obsazeném Laskerově memoriálu v Berlíně 1962: 1. GM Vasjukov (RUS) 11½, 2.-3. GM Štejn (RUS), GM Udovčić (YUG) 10½, 4. GM O´Kelly (BEL) 9, 5. Fichtl (CSR) 8½, 6.-7. Minev (BUL), GM Uhlmann (GDR) 8, 8.-10. Doda (POL), Fuchs, Malich (oba GDR) 7½, 11. Drimer (ROU) 7, 12. Liebert (GDR) 6½, 13. GM Barcza (HUN) 5½, 14. Beni (AUT) 4½, 15.-16. Enevoldsen (DEN), Rätsch (GDR) 4, a pak také níže uvedeným výsledkem na mnichovské olympiádě. [archiv JF]

V současné době je jediným velmistrem na soupiskách valašských týmů olomoucký rodák GM Pavel Šimáček (*1979) startující za ŠKZ Vsetín v 1. lize.

Dále uvádím seznam našich velmistrů k 1.1.2020 a v pořadí jak titul postupně získali, (r) = retrospektivně a za zásluhy, (c) = cizinci, kteří část své kariéry byli nebo jsou pod federací CZE:

O. Duras, S. Flohr, L. Pachman, M. Filip, V. Hort, L. Kaválek, J. Smejkal, V. Jansa, J. Lechtýnský, K. Mokrý, J. Šajtar (r), E. Meduna, P. Blatný, Z. Hráček, V. Babula, P. Hába, S. Movsesjan (c), J. Štoček, T. Oral, M. Vokáč, J. Votava, T. Polák, D. Navara, M. Jirovský, L. Vološin (c), R. Kalod, V. Láznička, R. Cvek, P. Velička, A. Kislinskij (c), V. Mirumjan (c), P. Michalík (c), V. Talla, J. Krejčí, M. Petr, J. Bernášek, P. Neuman, Š. Žilka, V. Plát, V. Rašík, T. D. Van Nguyen (c), P. Šimáček a L. Černoušek. [wikipedie]

 

● International Master (IM)

Mezinárodní mistr je druhý nejvyšší titul, udělovaný od roku 1950. Lze jej získat splněním norem v určitých turnajích s mezinárodním obsazením. Hráčům pak dosažený titul náleží doživotně. [wikipedie] Přesné podmínky viz „fide.com".

Prvním reprezentantem Valašska, který jej obdržel byl Jiří Fichtl za vynikající výsledek na olympiádě v Mnichově 1958, kde získal 12½ (17) 9:1=7, což byl na 3.šachovnici druhý nejlepší výkon, hned za legendárním estonským GM Keresem. Dalším je Stanislav Jasný, který už dlouhá léta působí jako profesionální trenér a hráč v Beskydské šachové škole ve Frýdku-Místku.

 

● FIDE Master (FM)

Tento titul, v pořadí jako třetí, je udělován od roku 1978. Přiděluje se za dosažení RtgF alespoň 2300 nebo za splnění předepsané normy v některých mistrovských mezinárodních soutěžích. Hráčům pak dosažený titul náleží doživotně. [wikipedie] Z valašských hráčů jej získali (abecedně): Vladimír Bělunek, David Holemář, Stanislav Jasný, Josef Obšivač a t.r. také Vladimír Pala.

 

● FIDE Candidate Master (CM)

V hierarchii mezinárodních titulů nejnižší, který FIDE zavedla v roce 2002. Základní kritérium stanovuje dosažení RtgF minimálně 2200 a titul je doživotní. T.č. jsou na Valašsku držitelé dva. Stanislav Juříček (Vsetín) se sice nad touto hranicí pohyboval kontinuálně v letech 1984-2006, tedy více jak 20 let (max. 2278), ale titul obdržel až po vítězství na mezinárodním turnaji „Czech tour senior" v Olomouci 2018. Druhým je pak Ondřej Karlík (Hošťálková), který měl max. Rtg 2207 v roce 2015 a byl mu udělen letos. Za určitých podmínek lze toto kritérium uplatnit i zpětně, ale pouze do roku 2005.

Poznámka z mého archivu: „Pomyslnou »mezinárodní« hranici RtgF 2200 překročilo v historii ještě deset KM; sedm žijících - Marek 2235 (v roce 1985), Tkadlec 2210 (1999), Veselský 2208 (2001), Bosák 2233 (2003), Lev 2212 (2006), Burdík 2259 (2007), Viták 2263 (2017) a tři zemřelí: Votava 2215 (†2010), Zajíc 2250 (†2011) a Straděj 2227 (†2015). Retrospektivní nárok na titul CM by ale mohli uplatnit pouze Lev, Burdík a Viták." [archiv SJ]

 

● Woman International Grandmaster (WGM)

Titul lze získat splněním velmistrovských norem v určitých turnajích s mezinárodním obsazením a hráčkám pak náleží doživotně. [wikipedie] Přesné podmínky viz „fide.com".

 

● Woman International Master (WIM)

Titul lze získat splněním mistrovských norem v určitých turnajích s mezinárodním obsazením a hráčkám pak náleží doživotně. [wikipedie] Přesné podmínky viz „fide.com". Dosud jedinou držitelkou je Věra Medunová-Sadílková (*1965), mnohonásobná účastnice finálových mistrovství republiky v kategorii dorostenek i žen.

 

● Woman FIDE Master (WFM)

Titul lze získat při dosažení minimálně RtgF 2100. Hráčkám pak náleží doživotně. [wikipedie]

 

● Woman FIDE Candidate Master (WCM)

Titul lze získat při dosažení minimálně RtgF 2000. Hráčkám pak náleží doživotně. [wikipedie]

 

FIDE pro podporu tzv. rozvojových či „třetích" zemí uděluje tituly CM a WCM také v mládežnických kategoriích za medailová umístění na MS a ME, případně za vítězství v národních šampionátech, takže tito hráči/hráčky mívají Rtg často pod hranicí 2200, někdy dokonce i hluboko pod 2000, např. v MS-kadetů 2019/U10: CM Tennunbold (MGL) 1754 nebo v Mistrovství Srí Lanky 2019/U9: CM Wickramarathne (SRI) 1328, případně MS-female 2019/U1700: WCM Hernandez (MEX) 1460. Není pochyb o tom, že mladé hráče to samozřejmě motivuje, na druhé straně ovšem, především z pohledu základního kritéria, se tímto hodnota titulů CM a WCM poněkud devalvuje.

 

S rozvojem PC se v dnešní počítačové době vyrojily také další tituly, které hojně získávají hráči „surfující" na šachových servrech FIDE online Arena (FOA) a Internet Chess server (ICS). Jde především o bývalé korespondenční, ale také i praktické šachisty.

 

● Arena Grandmaster (AGM)

Uděluje se za zisk RtgA 2000. Celkem jej má 391 hráčů, z českých pouze T. Trejbal (Frýdlant).

 

● Arena International Master (AIM)

Uděluje se za zisk RtgA 1700. Celkem byl přidělen 780 hráčům, z toho třem českým.

 

● Arena FIDE Master (AFM)

Uděluje se za zisk RtgA 1400. Vlastní jej 784 hráčů, z toho 5 českých. Jedním z nich je Josef Peterka (*1990, Val.Bystřice).

 

● Arena FIDE Candidate Master (ACM)

Uděluje se za zisk RtgA 1100 a t.č. je celkový počet hráčů 373.

 

Pro rozhodčí, trenéry a organizační činovníky se zavedly následující tituly:

 

● International Arbiter (IA)

Mezinárodní rozhodčí. Titul je určen pro rozhodčí s oprávněním řídit významné mezinárodní turnaje. Nutností je absolvovat předepsané zkoušky se znalostí alespoň jednoho jazyka používaného ve FIDE, t.j. francouzština, angličtina, němčina, ruština nebo španělština.

 

● FIDE Arbiter (FA)

FIDE rozhodčí. O stupeň nižší titul s oprávněním řídit i turnaje s mezinárodní účastí. Z valašských hráčů jej vlastní Stanislav Jasný (t.č. Fr.-Místek) a udělen bude také Josefu Bednaříkovi (Hošťálková).

 

● FIDE Senior Trainer (FST)

FIDE starší trenér. Podmínky viz „fide.com".

 

● FIDE Trainer (FT)

FIDE trenér. Podmínky viz „fide.com". Jediným držitelem je Stanislav Jasný (t.č. Fr.-Místek).

 

● FIDE Instructor (FI)

FIDE instruktor. Specifikace a podmínky viz „fide.com".

 

● National Instructor (NI)

Národní instruktor. Specifikace a podmínky viz „fide.com".

 

● Developmental Instructor (DI)

Instruktor rozvoje šachu. Specifikace a podmínky viz „fide.com".

 

Nakonec uvedu ještě tituly zvláštní. První dva, tzv. „čestné" se udělují výjimečně, za mimořádné zásluhy pro práci ve FIDE a lze je získat i retrospektivně. Další dva jsou pro pracovníky z oblasti školení a organizátory velkých mezinárodních soutěží, např. Czech tour (Pardubice, Praha, Olomouc, atd.)

 

● Honourable Grandmaster (HGM)

Čestný velmistr. Z českých hráčů jej obdržel pouze IM J. Šajtar, který byl dlouhá léta místopředsedou FIDE a předsedou evropského pásma.

 

● Honourable Master (HM)

Čestný mistr. Zda-li jej má t.č. některý z českých hráčů jsem nezjistil.

 

● FIDE Lecturer (FL)

FIDE lektor opravňuje mezinárodního rozhodčího přednášet na školení, resp. semináři pro FIDE rozhodčí. Úspěšná účast na takovém školení je např. podmínkou pro zisk titulu FA.

 

● International Organiser (IO)

Mezinárodní organizátor. Podmínky viz „fide.com".

 

 

Udělování národních titulů v dalších odvětvích šachové hry mají v kompetenci dvě organizace: Sdružení korespondenčního šachu (SKŠ) a Sdružení šachových problémistů (SŠP), které jsou součástí Šachového svazu ČR.

 

B) Korespondenční šach.

 

Vzhledem k tomu, že na Valašsku má korespondenční šach hlubokou tradici není divu, že několik hráčů dosáhlo i na titulovanou národní výkonnostní třídu. Protože se mi nedochovaly [KŘ] z předchozích období, učinil jsem dotaz na Sdružení korespondenčního šachu. Předseda SKŠ Jan Židů mi velice ochotně poskytl aktuální informace z nichž vyplývá, že: "... Systém klasických výkonnostních tříd byl v KŠ u nás už zrušen vlivem přechodu na webserver ICCF. V současnosti lze v rámci tuzemských soutěží SKŠ v ČR získat prakticky jen čestný titul „Mistr/yně korespondenčního šachu" (MKŠ)." Podmínky pro jeho udělení upravuje aktuálně platný Soutěžní řád SKŠ v ČR.

 

B1) Národní tituly.

 

● Mistr/yně korespondenčního šachu (M), dříve MKŠ

Čl. 5.1: Řídicí komise SKŠ může na základě dosažených výsledků na domácí či mezinárodní scéně udělit hráči/hráčce čestný titul Mistr/yně korespondenčního šachu. Udělení je podmíněno docílením alespoň jednoho z níže uvedených úspěchů:

a) 1. místo ve finále Mistrovství ČR jednotlivců; b) 1. místo v jakékoliv skupině soutěže pořádané Řídicí komisí SKŠ v ČR (se zápočtem do Elo), jejíž průměrné Elo je nejméně 2350 (včetně „nasazovacích" a „nefixních" Elo hráčů) a počet účastníků alespoň 13; c) zisk titulu GM (velmistr ICCF); d) zisk titulu SIM (mezinárodní mistr vyšší třídy ICCF).

Na čestný titul mistra/mistryně nevzniká při splnění některého z výše uvedených kritérií automatický nárok, jeho udělení podléhá schválení ze strany ŘK SKŠ. [web ŠSČR, SKŠ]

 

● Kandidát mistra korespondenčního šachu (KM), dříve KMKŠ

Dnes se už neuděluje. Nemám, bohužel, dobový Klasifikační řád, ale pokud si vzpomínám tak tento titul se dal získat např. za vítězství v polofinále Mistrovství Československa, případně při dosažení minimálně RtgK 2150 bodů korespondenční klasifikace. Opět poznámka z mého archivu:

 

^[A.260] Teprve o pět let později se mi dostalo do rukou dvojčíslo bulletinu korespondenčních šachistů obsahující Listinu Elo ČR [Šach na dálku № 1-2/1997, s.46-52]. Je na ní uvedeno celkem 14 valašských šachistů (Bambušek 1805, Bártek 1955, Burdík L. 2335, Cverna 2185, Dokoupil 1815, Juříček 2155, Knápek 1950, Krupa Jar. 1930, Kubiš 2375, Mužík 2100, Plšek 2200, Slížek 2055, Šobora 2205 a Vítek 1975). A v bulletinu [Šach na dálku № 1/1998] vydaném o rok později je pak na s.43-49 Listina Unie KŠ k 1.1.1998, kde (mimo již jmenovaných) najdeme ještě dalších devět: Burdík M. 2000, Ceplecha 2160, Holouš 2000, Horník 1600, Marek 2000, Michalčák 1600, Straděj 2000, Štverák 1800 a Toman 1600; na str. 45 opět Juříček 2155. Pozoruhodné Elo mají zejména Burdík L., Kubiš, Plšek a Šobora, ale výší ratingu přes 2150 splnili KMKŠ ještě další tři hráči (Cverna, Ceplecha a já). [archiv SJ]

 

Z tohoto pohledu tedy titul mají následující valašští hráči (abecedně):

Jiří Břoušek (*1952 Vidče, 2361), Lubomír Burdík (*1966 Bystřička, 2335), Tomáš Ceplecha (*1971 Val.Meziříčí, 2160), Pavel Cverna (*1948 Val.Meziříčí, 2185), Stanislav Juříček (*1952 Vsetín, 2155), Josef Kubiš (*1950 Zubří, 2375), Pavel Plšek (*1949 Hošťálková, 2200), Josef Slížek (*1935 Val.Bystřice) a Vladan Šobora (*1963 Val.Meziříčí, 2205).

U hráče J. Slížka bez Rtg uvádím: za účast ve finále Mistrovství republiky (musel tedy vyhrát polofinále). Adeptem na tento titul byl také Antonín Štěpán (*1927 †?, Hošťálková) hrající na 1.šachovnici v Přeboru republiky 4-čl. družstev v 60. a 70. letech, viz [HKŠ, s.103-107], ale z tam uvedených výsledků není patrné, zda jej docílil.

Z žen by teoreticky mohla mít titul KMKŠ retrospektivně Olga Hrňová-Šedá (*1933 †2014, Vsetín), která v 50. letech obsadila dvakrát 2.místo v celostátních turnajích na úrovni Mistrovství republiky. [100 let šnV, s.236]

 

B2) Mezinárodní tituly.

 

Co se týče titulů ICCF, t.j. mezinárodní organizace korespondenčního šachu, aktuálně se uděluje a eviduje pět stupňů pro muže a dva pro ženy. Z valašských hráčů a hráček je nezískal zatím nikdo (J. Břoušek = ?, viz dále CCE). Uvádím zde oficiální názvy, počet držitelů a jména velmistrů a velmistryň:

 

● Correspondence Chess Grandmaster (GM)

Mezinárodní velmistr korespondenčního šachu. T.č. jej má v ČR 18 hráčů (abecedně): L. Daněk, J. Dufek, R. Chytilek, M. Kratochvíl, J. Lounek, J. Moučka, J. Mrkvička, Z. Nývlt, L. Pospíšil, K. Stalmach, Z. Straka, P. Sváček, M. Tocháček, J. Vaindl, J. Vošahlík, D. Vrkoč, J. Zapletal a J. Židů. K nim je nutno ještě připočíst zemřelé: † P. Boukal, † K. Husák, † J. Hýbl, † J. Ježek a † R. Ševeček. (Na „chessgames" se tento titul uvádí jako GMC)

 

● Senior International Correspondence Chess Master (SIM)

Mezinárodní mistr vyšší třídy korespondenčního šachu. T.č. jej má v ČR 21 hráčů.

 

● International Correspondence Chess Master (IM)

Mezinárodní mistr korespondenčního šachu. T.č. jej má v ČR 38 hráčů. (Na „chessgames" se tento titul uvádí jako IMC)

 

● Correspondence Chess Master (CCM)

Mistr/yně korespondenčního šachu. T.č. jej má v ČR 22 hráčů.

 

● Correspondence Chess Expert (CCE)

Expert/ka korespondenčního šachu. T.č. jej má v ČR 18 hráčů.

Poznámka: Jiří Břoušek, kterého uvádím s národním titulem KMKŠ se zúčastnil celé řady mezinárodních emailových turnajů úrovně SIM a v roce 2005, maje RtgE 2407, zvítězil v „Memoriálu S. Foglara" jak uvádí [archiv SKŠ]: 1. Břoušek 8, 2.-3. Kuta, Vasile 7½, 4.-6. Buczyński, Schwarz, Leemans 6½, 7.-8. Buček, Wieringen 6, 9. Glaser 5½, 10.-11. Berecz, Woznica 5, 12. Baumgartner 4½, 13. Buchaillot 3½. Tento výsledek jej, podle mého názoru, možná opravňuje nárokovat si tento titul.

 

● International Correspondence Chess Ladies Grandmaster (LGM)

Mezinárodní velmistryně korespondenčního šachu. T.č. jej má v ČR 7 hráček (abecedně): M. Bažantová, V. Horáčková, E. Možná, A. Rývová, A. Sikorová-Klosová, J. Valinová a K. Zpěváková.

 

● International Correspondence Chess Ladies Master (LIM)

Mezinárodní mistryně korespondenčního šachu. T.č. jej má v ČR 12 hráček.

 

● International Arbiter (IA)

Mezinárodní rozhodčí turnaje. V historii jej získalo celkem 11 českých rozhodčích, t.č. jsou jen dva.

 

● Tournament Director (TD)

Rozhodčí turnaje. (Nikoliv ředitel turnaje, jak by název napovídal.) Uděluje se ve dvou stupních, nižší TD1 má t.č. v ČR pouze jeden rozhodčí, vyšší TD2 má rozhodčích šest.

 

 

C) Skladební šach.

 

Toto odvětví nazývané též jako šach „úlohový", „kompoziční" nebo „problémový" je naprosto specifickou oblastí, už jen proto, že skladatelů šachových úloh není tak mnoho a nejinak tomu bylo i v našem regionu. V knize [100 let šnV] se dočteme, že za celé století se jich našel pouhý tucet.

 

C1) Národní tituly.

 

● Mistr ÚJČŠ šachového problému

Tento titul z doby Rakouska-Uherska a 1. republiky získalo pouze sedm českých skladatelů: V. Císař, M. Havel-Košťál, L. Knotek, F. Matoušek, J. Moravec, E. Palkoska a E. Plesnivý. [MEŠ, s.249] Zprvu se přiděloval pouze za vynikající úspěchy zejména v zahraničních soutěžích, později za získané body v Albech FIDE. Horkými adepty na jeho udělení byli také dva valašští problemisté. Čeněk Kainer (Podhradní Lhota) žil, bohužel, mimo centrum úlohářského dění (Praha, Plzeň, Brno) a tak se na něj tehdy jaksi „pozapomnělo". Rovněž velice talentovaný Emil Převorovský (*1920 †1942, Rožnov) s 5,33 body v Albu FIDE, měl k němu blízko, ale zemřel v pouhých 22 letech na tuberkulózu a udělení se tedy nedočkal také ...

 

● Mistr skladebního šachu (MSŠ)

Tento titul, podobně jako následující, byl zaveden pravděpodobně v souvislosti s již zmíněnými změnami Klasifikačního řádu v roce 1953. Kritériem byl zisk min. 12 bodů v Albech FIDE nebo přední umístění v Albech ČR, resp. 50 vyznamenaných skladeb. Jediným valašským úlohářem s tímto titulem (in memoriam) je Čeněk Kainer (*1883 †1945), který získal v Albech FIDE celkem 16,00 bodů. Další čeští skladatelé, jež toto kritérium splnili jsou podle počtu bodů: I. Mikan 49,50; V. Kotěšovec 49,00; L. Prokeš 38,33; J. Moravec 35,00; L. Knotek 34,00; F. Richter 30,67; F. Matoušek 21,00; M. Matouš 20,00; K. Traxler 19,00; E. Palkoska 18,00; O. Duras 17,50; F. Hladík a J. Vašta 17,00; B. Soukup-Bardon, O. Votruba a J. Wenda 16,00; L. Štěpán 15,50; Z. Mach, R. Réti a F. Sabol 15,00; M. Šindelář 12,67 a V. Kos 12,00. [web ŠSČR, SŠP]

 

● Kandidát mistra skladebního šachu (KMSŠ)

Uděloval se, tuším, za zisk min. 5 bodů v Albech FIDE nebo přední umístění v Albech ČR, resp. 25 vyznamenaných skladeb. Podle těchto podmínek jej získali Ivan Skoba (*1950, Rožnov, t.č Zlín) mající 5,50 bodu v Albech FIDE a Stanislav Juříček (*1952, Vsetín) za 2.místo v 6.Albu ČR, 3.místo v 7.Albu ČR (obojí dvojtažky) a více jak 25 vyznamenaných skladeb (t.č. už 38).

 

C2) Mezinárodní tituly.

 

Podobně jako u běžných šachistů, uděluje WFCC (World Federation for Chess Composition) zvláště uznávaným skladatelům a řešitelům šachových úloh a studií níže uvedené tituly. V kompozičním šachu byl jako vůbec první udělen titul IMC (viz dále) a to v roce 1959, později se zavedly další, ale na rozdíl od praktického zde neexistují žádné čistě ženské ekvivalenty. V následujících letech se tituly přiznávaly na základě počtu úloh nebo studií, které skladatel publikoval v Albech FIDE, což jsou sbírky nejlepších úloh a studií zkomponovaných v daném tříletém období a vybrané rozhodčími jmenovanými organizací FIDE, resp. WFCC. Při posuzování nároku má každá úloha publikovaná v Albu hodnotu 1 bodu a každá studie hodnotu 1,66 bodu. U společných skladeb se počet bodů dělí počtem skladatelů. [web ŠSČR, SŠP]

 

● Grandmaster of Composition (GMC)

Velmistr skladby. Lze jej získat za dosažení 70 bodů v Albech FIDE a poprvé byl udělen v roce 1972. Z českých skladatelů se nad uvedenou hranici dostali: M. Dragoun (*1974) 131,62; V. Pachman (*1918 †1984) 112,33; A. Mandler (*1891 †1971) 97,17; J. Fritz (*1912 †1984) 90,33 a M. Havel-Košťál (*1881 †1958) 90,33. [web ŠSČR, SŠP]

 

● International Master of Composition (IMC)

Mezinárodní mistr skladby. Lze jej získat za dosažení 25 bodů v Albech FIDE a poprvé byl udělen v roce 1959.

 

● FIDE Master of Composition (FMC)

FIDE mistr skladby. Lze jej získat za dosažení 12 bodů v Albech FIDE a poprvé byl udělen v roce 1990.

 

● Honorary Master of Composition (HMC)

Čestný mistr skladby. Z československých skladatelů jej z iniciativy WFCC získal v roce 1988 A. Pituk (*1904 †2002, Banská Štiavnica), neboť tehdejší režim mu dlouho odpíral udělit titul mistra skladebního šachu, ačkoliv byl skladatelem minimálně evropského formátu.

 

● International Judge Chess Compositions (IJCC)

Mezinárodní rozhodčí šachové skladby. Je udělován pouze nejzkušenějším skladatelům s dlouhodobou praxí pro rozhodování mezinárodních soutěží v odděleních: dvoj-, troj-, vícetažky, pomocné maty, samomaty a exo. T.č. tento titul vlastní asi dvě desítky Čechů.

 

Mimo titulů pro skladatele jsou tyto zavedeny také pro řešitele. Mezinárodním velmistrem nebo mistrem se šachový řešitel může stát pouze účastí na mistrovství světa WCSC (World Chess Solving Championship).

 

● Grandmaster of Solving (GS)

Velmistr řešení. Poprvé byl udělen v roce 1982 a řešitel musí alespoň třikrát v průběhu deseti za sebou následujících mistrovství získat nejméně 90% bodů vítěze a při všech třech příležitostech skončit mezi prvními deseti nejúspěšnějšími řešiteli. Jediným českým velmistrem je M. Dragoun (Praha).

 

● International Master of Solving (IMS)

Mezinárodní mistr řešení. Poprvé byl udělen v roce 1982 a řešitel musí alespoň dvakrát v průběhu pěti za sebou následujících mistrovství získat 80% bodů vítěze nebo na jednom mistrovství získat stejný počet bodů jako vítěz.

 

● FIDE Master of Solving (FMS)

FIDE mistr řešení. Poprvé byl udělen v roce 1997 a řešitel jej může získat buď účastí na mistrovství nebo na jiném turnaji oficiálně uznaném Stálou komisí pro šachovou kompozici (PCCC). K zisku titulu musí dvakrát dosáhnout 75% bodů vítěze.

 

● FIDE Solving Judge (FSJ)

FIDE rozhodčí řešení.

 

Jak vidíte, těch titulů je asi více než byste čekali a kdo ví, kolik z nich jste vůbec znali (kriticky přiznávám, že jsem všechny neznal ani já ...). Doufám ale, že jsme si v tom udělali „tak trochu" pořádek. Ještě dodávám, že informace k jednotlivým titulům nejsou vyčerpávající, mají převážně orientační charakter a jejich originální a podrobnější znění včetně přesných podmínek pro udělení lze najít na webu Šachového svazu ČR nebo na stránkách „fide.com".