Šachový klub VSETÍN

LÉPE NEŽ RÉTI?

Stanislav Juříček (Vsetín)

Když jsem koupil před šesti lety znamenitou knížku Jana Kalendovského Richard Réti - šachový myslitel (Olympia Praha 1989), doslova jsem ji "zhltal". Jenže při takovém čtení člověku mnoho unikne a tak jsem se do ní napodruhé začetl důkladněji. Originální ideje, poutavé poznámky, skvělé kombinace. A najednou - ejhle! Na str. 141 je uvedena partie Réti - Puig i Puig, Barcelona 1924 a diagram D129 mne doslova fascinoval ...

diagr.:(Kc1,De3,Vd1,Vh1,Pa2,b2,c3,e4,f5,g2,g5 - Kg8,De7,Va8,Vf8,Jg4,Pa5,c6,c7,e5,f7,g7

Réti zde pokračoval 20.f6 a ve vlastním komentáři píše: "Jediná šance. Nyní nesmí černý hrát 20.-Dxf6, protože bílý by vyhrál tahy 21.Vh8 Kxh8 22.Dh3." Partie pokračovala 20.-Jxe3 21.fxe7 Vfe8 22.Vd3 a ačkoliv nakonec v koncovce vyhrál, jednoznačné to nebylo. Konečně sám to v závěru přiznává: "Bílý má rozhodně výhodu, protože všichni černí pěšci jsou izolovaní. Stačí-li to však při nejlepší protihře k vítězství, je sporné."

V kritické pozici diagramu mne však téměř ihned napadla fantastická (ale vlastně docela jednoduchá) myšlenka: 20.Vh4!. Nyní nelze 20.-Jxe3 pro 21.Vdh1 a černý s dámou a jezdcem navíc (!!) nemá obranu proti matu. Dámu tedy vzít nelze a zbývají jen dvě obrany: A) 20.-Jh6 21.f6 De6 (21.-gxf6 22.Vxh6 fxg5 23.Dh3 +-) 22.fxg7 - A1) 22.-Vfb8 23.gxh6 Kh7 (23.-Dxa2 24.h7 Kxg7 25.Dh6 Kh8 26.Df6#) 24.Dg5 +- - A2) 22.-Vfd8 23.Vxd8 (23.Vxh6 Dxa2 24.Df3!! Da1 25.Kc2 Da4 26.Kb1) 23.-Vxd8 24.gxh6 Dg6 (24.-Dd6 25.h7 Kxg7 26.h8D! Vxh8 27.Dg5 Dg6 28.Dxe5 +-) 25.g4 Kh7 26.g5 Dd6 27.Vh1 +- - A3) 22.-Kxg7 23.Vxh6 Dxa2 24.Df3!! (24.Dh3? Da1 25.Kc2 Da4 +=, 24.Vdh1? Vfb8! 25.Vh7 Kf8 26.Vh8 Kg7 27.V1h7 Kg6 =) 24.-Da1 25.Kc2 Da4 26.Kb1 +- B) 20.-Jf2 Zde možná stačí i 21.Dxf2 Dxg5 22.Kb1, ale daleko silnější a hezčí je 21.Kb1! Vfd8 (21.-Jxd1 22.Dh3 Jxc3 23.Ka1 +-) 22.Vdh1!! Jxh1 (22.Vd1 23.Vxd1 Jxd1 24.Dh3 +-) 23.Dh3 Vd1 24.Kc2 Vc1 25.Kxc1 Dxg5 26.Kc2 Kf8 27.Vh8 Ke7 28.Vxa8 Jg3 29.Dh8 +-.

Několikrát jsem tuto analýzu prověřoval, ale jsem přesvědčen, že je to po více jak 70 letech (!) skutečně silnější pokračování vedoucí k výhře. Zbývá tedy jediná otázka: "Jak to, že tah věží ušel Rétiho pozornosti?" Je tu zřejmě jediné vysvětlení. Uvedená partie se totiž hrála v simultánní produkci a tam Réti času nazbyt rozhodně neměl. Pokračování je to však rozhodně pozoruhodné a pevně věřím, že v klasické turnajové partii by umělci Rétiho formátu, ne tak Rétimu samotnému, jistě neuniklo. (Článek publikován v Moravskoslezském šachu x/199x, str. 38.)