Šachový klub VSETÍN

Náhradníci ztráty nenahradili.

Když mne kapitán nominoval na utkání proti Porubě s možností beztrestně prohrát (!?), ale také povinností napsat zprávu, dost mne to těšilo. Až do okamžiku, kdy můj zrak spočinul na soupiskách. Ze všech řádků se na mne šklebil ratingový deficit (z toho na čtyřech bezmála 200 bodů), takže jsem na to drahnou chvíli čuměl jako na vylezlé pero z divanu. Na mysl Vám pak přijde logicky otázka: „Jak to máme, ksakru, vyhrát?" Maje tedy úkol novinářský, stály přede mnou jen dvě možnosti - zahrajeme-li famózně, napíšu Beethovenovu „Ódu na radost", pokud prohrajeme, pak jakýsi nekrolog (ostatně, ten píšu čím dál častěji) ... Ale teď reálně. Říkává se, že zápas rozhodují poslední šachovnice. Ty jsme vyhráli 2:0, jenže potvrdilo se také to, že výjimka potvrzuje pravidlo. Na jedné straně, myslím, bylo utkání daleko vyrovnanější než ukazuje výsledek 2½:5½, na straně druhé ovšem, s přihlédnutím k objektivní síle soupeřů, jsme mohli v úspěšný výsledek opravdu jen doufat, „papírově" byla Poruba jednoznačným favoritem. Utkání pískala Marta Motúzová. ČK neudělila ani jednu, zato ŽK ano a spravedlivě. A víte komu? Mně. Jsem totiž z mládí zvyklý tah nejdříve zapsat a pak zahrát, takže na další zápas mám asi utrum ... A jak jsem viděl jednotlivé souboje?

• 1š (Šimáček - Cvek): Velmistři se sice do sebe pustili nekompromisně, ale posléze si bod rozdělili, o něco nižší rating našeho Pavla byl vyvážen tím, že měl bílé. • 2š (Murdzia - Viták): Tak tady jsem měl obavy největší. Pavel č.2 si umí sice poradit skoro vždycky, jenže polský IM je v řešení šachových úloh dokonce GM a k takovým lidem se neradno moc přibližovat. Hodně toho vidí a jsou nebezpeční jako kozel zepředu a kůň zezadu ..., však také nakonec našeho hráče potrkal. • 3š (Bělunek - Klíma): Zde jsem držel Vláďovi palce a tajně našim barvám věřil. On to bílými opravdu umí a s Klímou měl slibné postavení, bohužel mu letos Caissa nepřeje. V závěru se všechno otočilo, podobně jako s GM Blatným. • 4š (Caletka - Stančík): Kuba zvolil jakousi odnož Laskerovy (Svěšnikovovy) varianty, jenže krátce po zahájení přišel o pěšce a další snahy byly marné. Soupeř materiál udržel a všechny komplikace zkušeně eliminoval. • 5š (Parák - Malík): Tuto partii jsem sledoval, ani nevím proč, nejméně. Najednou k ní přijdu, koukám a je to 0:1. • 6š (Veselý - Zádrapa): V Sozinově variantě sicilské Radek připustil proniknutí soupeřova pěšce na f7, což nevěstilo nic dobrého. Chvályhodná snaha o jeho likvidaci pak skončila, bohužel, neúspěšně. • 7š (Juříček - Židek): Sám o sobě píšu nerad. Tedy jak kdy. V případě úspěchu se trochu pochválím (kdo jiný to za mne udělá, že jo?), no a v případě neúspěchu mi nedělá problémy to nějak okecat, praxi v tom mám už dlouhodobou. Takže krátce: asi po dvaceti tazích jsme přešli do lehkofigurové koncovky a tu soupeř podcenil. Přenechal mi dvojici střelců a bylo vymalováno. • 8š (Očkay - Kovařík): Zde jsem „po očku" sledoval, jak si náš nejmladší člen postupně zlepšuje pozici. Našel krásný poziční tah Sa3 a po chybě soupeře (už ale v jeho mizerné pozici) vydoloval celý bod. Inu, z benjamínka našeho družstva se postupem času stal Benjamin. Sláva mu!

Co na závěr? No, pojal jsem to trochu jako legraci, i když legrace to samozřejmě není. Prostě - sestupujeme. Jenže od toho ty soutěže jsou - jedni postupují, druzí sestupují, takový je už život. A tak se ctí odehrejme i ty dva zbývající zápasy a v příští sezóně pojďme znovu do bojů o postup. Snad se nám to podaří ... (sj)

---

Vložte Váš komentář

Vaše jméno:
Váš komentář:
Zadejte kontrolní kód:

Komentáře