Šachový klub VSETÍN

Meteor z Indie.

 

Titulek nelže. Malik Mir Sultan Khan na šachovém nebi doslova zazářil, ale jen krátce - doslova jako meteor či spíše bolid. Narodil se v Mittha Tawaně roku 1905 a zprvu hrával šachy jen v indickém provedení, které se naučil asi v devíti letech od svého otce. Ten jej brzy poté poslal do služeb rodiny sira Umara Hayata Khana, plukovníka indické armády a když měl být tento vyslán na misi do Evropy, vzal svého sluhu sebou. V té době měl Khan asi 20 let a byl již považován za nejlepšího hráče provincie Paňdžáb. Sir Umar jej proto naučil i dnešní verzi šachové hry, aniž by tušil, že jej tímto krokem přivede mezi nejlepší hráče světa. Roku 1928 vyhrává Sultan Khan s velkým náskokem ještě indický šampionát a pak, začátkem roku následujícího, odjíždí spolu se svým pánem do Evropy ...

 

 

Malik Mir Sultan Khan (*1905 †1966)

 

První turnajové pokusy zde pro něj nedopadly dobře. Evropské podnebí mu nesvědčilo a z dobových záznamů čteme, že býval často nemocen - trpíval záněty horních cest dýchacích a krční infekcí. Postupně se ale zdravotně přece jen adaptoval a šachově až neuvěřitelně rychle zlepšoval díky spolupráci s anglickými mistry Winterem a Yatesem. Ti vycítili Khanův potenciál a připravili ho na účast v britském šampionátu v Ramsgate 1929, který pak k údivu všech vyhrál.

 

Ramsgate 1929 (22rd Congress BCF) - sedící uprostřed je vítěz Sultan Khan.

 

Záhy na to se sice do Indie vrací, ale již následujícího roku je opět se svým pánem v Evropě a začíná jeho krátká zářivá kariéra. Nejprve končí na výborném 5. místě v přímořských lázních Scarborough, kde se pořádal 23. Kongres British Chess Federation a mezi účastníky turnaje byli věhlasní mistři Maróczy, Rubinstein a Grünfeld a ve vynikající formě hrající Belgičan Colle. Hned na to dobývá 2. místa v belgickém Lutychu, kde sice na vítězného Tartakowera hrajícího svůj snad nejlepší turnaj v životě ztrácí celé dva body, ale předstihuje takové kapacity jako Nimcovič, Marshall a opět Rubinstein. A pak následuje 3. místo v proslulém Hastingsu, kde poráží ve své asi nejslavnější partii dokonce i geniálního Capablancu, kterého tím připravuje o 1. místo.

 

 Solutanbeieff - Sultan Khan, Lutych 1930, [E16] dámská indická /1/

 

 

 Sultan Khan M - Capablanca J, Hastings 1930/31, [E12] dámská indická /3/

 

Také v následujích letech je velmi úspěšný: 1931 poráží (4:3=5) v zápase Tartakowera a 1932 prohrává jen těsně (1:2=3) s Flohrem, který už tehdy začínal aspirovat na titul mistra světa. Angličané pak jeho služeb využívají bohatě, Indie je členem Commonwealthu a tak jej nominují dokonce na tři olympiády - hraje v Hamburku 1930 (9:4=4), v Praze 1931 (8:2=7) a ve Folkestone 1933 (4:4=6), vždy na první šachovnici. A jeho soupeři nebyli ledajací, jednalo se ve všech případech o hráče světové špičky např. Aljechina, Flohra, Kashdana, Tartakowera, Grünfelda, Stahlberga a další. V letech 1932 a 1933 vítězí znovu v britských šampionátech.

 

 

Londýn 1932 (25rd ch BCF). Propagační snímek Taylor - Sultan Khan.

 

 

 Thomas G - Sultan Khan M, Londýn 1932, [C78] španělská /3/

 

Vzácný snímek z recepce v londýnské rezidenci plukovníka sira Umara Hayata Khana (s turbanem nahoře uprostřed). Mezi sedícími vidíme mistry světa Věru Menčíkovou a Alexandra Aljechina. Sultan Khan je ležící zcela napravo. Londýn, únor 1932.

 

V roce 1932 končí na výborném 4. místě ve švýcarském Bernu, když za sebou nechává zkušeného Bogoljubova s Bernsteinem a předstihují jej pouze pouze taková esa jako Aljechin, Euwe a Flohr.

 

 

 Rivier W - Sultan Khan M, Bern 1932, [C88] španělská /14/

 

Koncem roku 1933 mise plukovníka Umara v Evropě končí a tím se uzavírá i kratičká, ale neuvěřitelně oslnivá dráha Mira Sultan Khana. Vrací se zpět do své země, kde ještě poráží drtivým výsledkem 9½:½ tehdejšího nejlepšího indického hráče Vinayaka Khadilkara a poté šachu úplně zanechává ... Umírá v roce 1966 na malé rodinné usedlosti, kterou mu jeho pán za jeho služby a šachové umění věnoval.

 

 

 Khadilkar V - Sultan Khan M, Sangli 1935, [A03] Birdovo z. /7/

 

Sultan Khan při simultánce. A právě proti svému pánovi plukovníku Hayat Khanovi ...

 

Sultan Khan při další simultánce. Jistě byl velkou atrakcí nejen kbůli svému šachovému umění, ale i exotickému vzezření a maličké postavě.

 

K osobě Sultan Khana musíme ještě dodat, že se později k němu FIDE nezachovala zrovna nejlépe, či spíše zachovala se k němu macešsky. Především v roce 1950, kdy poprvé udělovala tituly mezinárodních velmistrů. Ačkoliv Khan patřil v první polovině třicátých let bezpochyby k nejsilnějším hráčům světa a podle retro-výpočtu Arpáda Ela měl rating 2530, nebyl mu udělen ani titul mistra mezinárodního ...
(sj)

Člověk, který Sultan Khana přivedl až k nejvyšším příčkám světového šachu - plukovník (později generálmajor) indické armády sir Umar Hayat Khan.

Sir Umar Hayat Khan (*1874 †1944)

 

Addition:
Při psaní článku jsem si vzpomněl na jednu svoji partii z mládí. V archivu jsem dohledal následující záznam i onu partii: [archiv SJ1965]

 

Můj do té doby bídný zisk 2 (6) se „otočil" k lepšímu v utkání s Gumárnami Zubří, před nímž jsem si přehrával následující partii. Ani nevím, v které knížce jsem ji vlastně nalezl, ale líbila se mi strategie vítěze, který hrál s králem v centru a rozhodl tlakem po g-sloupci, kdy v závěru prostě není obrana proti Vxg6. Už jméno bílého Sultan Khan na mne působilo téměř mysticky a jak by ne, vždyť to byl Ind hrající v barvách Anglie na třech olympiádách (1930, 1931 a 1933), z toho jednou dokonce na té pražské 1931! [A.16.a]

 

 Sultan Khan - Matisons, Praha 1931 (Anglie - Litva 2½:1½), [A46] dámská indická

 

No a inspirován touto partií hrál jsem tu svoji v Zubří docela podobně. Také s králem v centru, jen útok šel nikoliv po „g", nýbrž po h-linii ...

№ 80. Juříček Stanislav (1600) - Vařák Stanislav (1600), Kraj. přebor II. třídy, sk. B 1969/70 (Gum. Zubří - Vsetín 1½:6½), [D54] dámský gambit
1.d4 d5 2.c4 e6 3.Jc3 Jf6 4.Sg5 Se7 5.Jf3 0-0 6.e3 Jbd7 7.Vc1 c6 8.Se2 Trochu pasivní, lépe 8.Sd3. 8.-h6 9.Sh4 Je8 10.Sg3 Jdf6 11.Dc2 Sd6? Raději by se měl černý snažit o výměnu toho druhého střelce!

Bílý nyní vsadí na prostorovou převahu a otevřený h-sloupec. 12.c5! Sxg3 13.hxg3 Da5 14.Sd3 Jg4 15.Ke2!? K 12.c5! sice logický doplněk, ale přesto riskantní. 15.-f5? Spíše měl uvažovat o tom, jak pozici otevřít (král je v centru!), tedy 15.-b6 nebo i 15.-e5, takto bílému jen pomáhá. 16.Jh4 Dc7 17.Vh3 Df7 18.f3 Jgf6 19.Vch1 Sd7 20.f4 Jg4 21.Jf3 Jef6 22.Jd1 Se8 23.Jf2 Dc7 Sérií váhavých tahů se dostává do bezperspektivní pozice. Nyní získá bílý další prostor a nastoupí g-pěšcem. 24.Je5 Jxe5 25.fxe5 Je4 26.Sxe4 fxe4 27.g4! Kf7 Snaží se uprchnout na bezpečnější místo, ale je už pozdě! Musím ještě dodat, že oběť jezdce, ale i tu závěrečnou věže jsem opravdu viděl už nyní. 28.g5 hxg5 29.Vh7 De7 Umožňuje nádhernou kombinaci. V „černém" sešitu A5 jsem si pak poznamenal: „Vtipnou obětí pěšce »g« si otevřel bílý dráhy na černého monarchu a v pozici diagramu si už jen lámal hlavu nad tím, jak převést do útoku ještě dámu. Problém vyřešil způsobem, za nějž by se nemusel stydět ani renomovaný mistr -" • diagram •

30.Jxe4!! „Přijetí oběti je vynuceno neboť na d6 jezdce pustit nelze." 30.-dxe4 31.Dxe4 „Hrozí nyní smrtelné 32.Df3 a tak si černý uvolnil tahem 31.-Sd7 ústupové pole pro krále, záchrany ovšem už nebylo. Po efektní závěrečné parádě 32.Vxg7! se musel vzdát." 1-0 Krásný závěr s obětí dvou figur! [glos. SJ, „černý" sešit A5]

 

 Juříček Stanislav - Vařák Stanislav