Šachový klub VSETÍN

Někdy jsou šachy kruté

O krutosti šachu by se daly napsat předlouhé knihy. Jedna strana by mohla pojednávat o konci našeho uplynulého druholigového klání. Abychom však neprozradili pointu hned na úvod, vezmeme to hezky popořádku. V osmém kole se jali navštívit naši klubovnu tradiční hosté z Třince, tedy kvalitní mužstvo, kterému se zatím nedařilo tak, jak by si představovali. Sestavu nepodcenil ani jeden z týmů, takže papírová kvalita obou družstev byla na solidní druholigové úrovni. Mírnou ELOvou převahu drželi třinečtí, ale dal se čekat další vyrovnaný duel.

Vyrovnanost byla zřetelná během celého utkání, bylo zřejmé, že nás čeká dlouhý šachový dýchánek. Po více než třech hodinách jsme museli skousnout první hořké sousto. Kuba Stančík nedocenil soupeřovu oběť kvality v 19. tahu a zbytkem partie se protrápil až do prohry. Jinak to ale nevypadalo zle, snad nikde jsme nestáli viditelně hůř a v některých případech jsme drželi výhodu. Amálka i Laďa sehráli oboustranně solidní a seriózní partie, které se z rovnováhy příliš nevychýlily a výsledné remízy byly zasloužené. Naději v našich žilách rozproudil Dominik, když po soupeřově chybě předvedl nekompromisní útok na krále a srovnal stav utkání.

Horší to bylo v mé partii, kde jsme se se soupeřem poměrně brzy dostali do časové tísně, přičemž jsem rovnou pozici rozstřelil hrubkou 24.b3?? a následně jsem se již jen svezl k prohře. V souboji těžkých vah na první desce měl taktovku v ruce častěji Karol, ovšem na výhru to přes hodně zajímavé zápletky nestačilo. Za stavu 3,5:2,5 pro Třinec tak ležela tíha výsledku na obou Petrech. Peťa Smilek hrál koncovku nestejných střelců s pěšcem více, což následně převedl do koncovky tří pěšců proti soupeřčině střelci. Bohužel však tato koncovka vyhraná nebyla a partie skončila remízou. Během partie měl Peťa několik možností, kde mohl přejít do vyhrané pozice, bohužel je ale nenašel.

Když jsem v úvodu článku psal o krutosti šachu, měl jsem na mysli zejména poslední partii, která se dohrávala za stavu 4:3 pro třinecké. Peťa Zajíček v komplikované pozici typu „na tři výsledky" musel hrát na výhru. Skutečně se mu po pěti hodinách hry povedlo oblbnout soupeře a dosáhl jasně vyhrané pozice, krása! Jenže ouvej. Peťa zahrál 60. tah, jeho soupeř také a Peťa se zamyslel. Za chvíli soupeř hlásí „ČAS". Poměrně klidným hlasem, ovšem toto slovo proťalo místnost takovým způsobem, že ve mně ztuhla krev. A v Peťovi tím tuplem. Po pěti hodinách přišel zkrat, kdy Peťa dopsal partiář a myslel si, že tím udělal 40. tah a přičte se mu půlhodina. Bohužel, byl to opravdu tah 60. a půlhodina za 40. tah byla již dávno přičtena a spotřebována. I takové okamžiky nabízí šachy, doslova „from hero to zero".

Nedá se nic dělat, osud k nám a zejména k Peťovi byl tentokrát krutý, ale budeme mít ještě dvě možnosti na reparát. Ovšem až po více než měsíční pauze, neboť deváté kolo máme předehrané. Do té doby sebereme síly a všechny vrhneme do derby proti Hošťálkové.

Matyáš

---

Vložte Váš komentář

Vaše jméno:
Váš komentář:
Zadejte kontrolní kód:

Komentáře